V říjnu letošního roku tomu bude 100 let, kdy byla publikována první studie, ve které byl bór označen jako nezbytný prvek pro rostliny. Tím se tento prvek zařadil mezi rostlinné živiny. Výzkum se problematice bóru věnoval poměrně často, jednak s ohledem na jeho působení jako živiny, jednak i z pohledu možné toxicity. Informuje o tom Ing. Jindřich Černý, Ph.D., s kolektivem autorů z České zemědělské univerzity v Praze. Článek je součástí tématu týdne týdeníku Zemědělec (11/2023).
Při výzkumu bóru docházelo postupně k významnému posunu znalostí v oblasti jeho příjmu. Bylo prokázáno, že od většiny ostatních živin se příjem bóru liší v přijímané formě. Kořeny je totiž převážně přijímán v podobě nedisociované, elektroneutrální kyseliny borité (H3BO3), nikoliv tedy ve formě iontů. Příjem je převážně pasivní, difúzí přes plazmatickou membránu. Ohledně příjmu bylo publikováno značné množství informací, které objasňují zapojení různých vnitřních bílkovinných kanálů, jež se podílejí na translokaci malých molekul H3BO3. Tyto kanály usnadňují její transport přes fosfolipidovou dvojvrstvu plazmatické membrány.
Mnohé studie potvrdily, že kyselina boritá spíše není translokována přímo přes lipidovou dvojvrstvu, protože je považována za méně propustnou pro kyselinu boritou, než se očekávalo. Do dnešního dne byly objasněny tři mechanismy příjmu B vyššími rostlinami, (i) pasivně přes kanály plazmatické membrány při vyšším obsahu B v půdním roztoku, (ii) prostřednictvím specifických proteinů usnadňujících difúzi, (iii) pomocí specifických boritanových transportérů (BOR) při nízké dostupnosti B. Bylo potvrzeno, že všechny transportéry spolu interagují a mají svojí roli v příjmu a transportu B.
Více informací přináší článek zveřejněný v týdeníku Zemědělec (11/2023).*
