Pokud chceme při pěstování polních plodin dosahovat uspokojivých výnosů, neobejdeme se bez jejich přiměřené výživy a hnojení. Jednou z důležitých živin, bez kterých „to nejde“, je dusík. U všech hlavních zemědělských plodin jsou známy a používány tzv. odběrové normativy, tedy jaké množství N, P, K, ale i jiných živin, je v průměru třeba na vytvoření typicky jedné tuny výnosu hlavního produktu.
Tématem se v Úrodě č. 6/2023 zabývá doc. Ing. Petr Baranyk, CSc., ze Svazu pěstilelů a zpracovatelů olejnin. Připomíná, že u řepky olejky se nejčastěji uvádí, že na 1 t semene a odpovídající množství slámy potřebujeme asi 50 kg N, 15 kg P, 45 kg K, 14 kg S atd. Pokud tedy usilujeme např. o 4 t výnosu semen, měli bychom se snažit porost pohnojit 4 x 50 = 200 kilogramy dusíku. To je však hodně zjednodušené řešení naopak velmi složitého problému. Významnou roli zde totiž hraje několik nezanedbatelných faktorů, mezi něž patří zejména:
přirozená úrodnost pozemku – prakticky na každém něco vypěstujeme i v případě, že ho nebudeme vůbec hnojit; často je to dobře vidět zejména v různých maloparcelních i poloprovozních pokusech, kde z hlediska hnojení „nulová varianta“ neposkytne nulový výnos, ale sklidíme na ní zejména v případě maloparcelních pokusů dokonce i několik tun semen,
jeho výnosový potenciál – na úrodných půdách je vyšší, než na méně úrodných; na některých pozemcích se však z různých důvodů nedostaneme přes 3 t/ha i kdybychom použili velmi vysoké dávky dusíku; příčinou může být utužení půdy, její špatná struktura, nevhodné pH, kritický nedostatek některé z dalších významných živin (Liebigův zákon minima) atp.
strategie hnojení – úspěšnost volby konkrétního hnojiva s různými formami dusíku, načasování termínu jeho aplikace, dávka hnojiva, průběh počasí ovlivňující jeho přístupnost a využitelnost pro rostlinu.
Podstatný vliv odrůdy
K těmto všeobecně známým a respektovaným faktorům bychom však měli přidat i takový, o němž se ještě nedávno příliš nehovořilo. Přesto však může významným způsobem ovlivnit výsledek našeho agronomického snažení. Je jím odrůda a její „energetické“ dispozice, upozorňuje doc. Baranyk.
Podobně jako různá auta ujedou na pět litrů paliva jinou vzdálenost v kilometrech, vytvoří každá odrůda řepky s určitým množstvím N jiný výnos v t/ha. U automobilu je příčinou zejména technická vyspělost jeho motoru. Takovým pomyslným motorem u rostlin je však jejich genotyp, který ovlivňuje úroveň bazálního metabolismu, fotosyntetické asimilace, míru využití živin a mnoho dalších vlastností.*
