České jetelářství, tedy přesněji semenářství jetelovin, navazuje na své historické kořeny a zažívá v posledních letech obrovský rozvoj. Současná plocha tří rozhodujících druhů jetelovin – jetele nachového, jetele lučního a vojtěšky seté – se pohybuje kolem 16 000 tis. ha a roční produkce činí asi 5500 tun uznaného osiva. Je pravdou, že dominantním druhem je sice jetel nachový, ale jetel luční, naše stará a osvědčená pícnina, se množí na ploše dosahující téměř 7000 ha a roční produkce semen se pohybuje kolem 1700 tun. Naše jetelová semena jsou výborným vývozním artiklem a jejich vývoz výrazně překračuje dovoz. Podle údajů Českého statistického úřadu bylo vyvezeno z České republiky v období od 1. 7. 2017 do 30. 6. 2018 523 tun osiva jetele lučního a dovezeno necelých 52 tun. Můžeme s hrdostí konstatovat, že jsme „jetelářskou“ velmocí. Na těchto výborných výsledcích mají zásluhu samozřejmě v prvé řadě sami pěstitelé, ale také několik dotačních opatření, která odvětví účinně napomáhají. Pěstování a tedy i množení jetelovin je třeba všemi možnými prostředky podpořit, nejen z důvodů komerčních, ale především pro jejich příznivé působení na půdu a její vlastnosti.
Vážnou komplikací pro další rozvoj semenářství jetelovin, především jetele lučního, je prováděcí nařízení komise (EU) 2018/1532 ze dne 12. října 2018, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh neobnovuje schválení účinné látky dikvát a kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) č. 540/2011.
Co to v praxi znamená? První seč, tedy zelená, resp. suchá hmota je na semenářsky využívaných plochách většinou využívána ke krmným účelům. Semena jsou sklízena až ze druhé seče a tento porost je před vlastní (kombajnovou) sklizní ošetřen desikanty – přípravky obsahující účinnou látku dikvát (diquat). V současné době je našim pěstitelům k dispozicí více než deset přípravků na této bázi. Semenářská sklizeň bez desikace (prováděná ve dvou krocích) je sice možná, je levnější, ale také nesrovnatelně rizikovější. Předpokládá nezbytnou mechanizaci, ale především vyžaduje stálé a suché počasí bez deště, které umožní dostatečné proschnutí posečené hmoty včetně hlávek se semeny. To v žádném případě zajistit nelze. Při šetření mezi členy Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen, které jsme provedli v loňském roce, jsme zjistili, že 95 % pěstitelů používá při sklizni porostů jetele lučního desikant. Připomínám, že členové našeho Sdružení jsou producenty 80 % certifikovaného osiva jetelovin vyrobeného u nás.
Co nyní? Podle výše uvedeného nařízení Evropské komise je možno ošetřit dikvátem semenářské porosty jetelovin nejpozději do 4. 2. 2020 (členské státy mají možnost tuto lhůtu zkrátit). Znamená to tedy, že porosty založené letos (sklizňový rok 2020) již nebude možno pomocí desikace sklízet. Zákaz desikace semenářských porostů jetele lučního bude mít pravděpodobně negativní vliv na další růst ploch, a tím i produkce. Je nejvýše možné, že toto opatření odradí stálé, ale hlavně nové pěstitele jetele lučního na semeno. Nelze však skládat ruce do klína. Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen ve spolupráci s Výzkumným ústavem pícninářským bude intenzivně hledat možnosti, jak a hlavně čím chybějící dikvát nahradit. Nepochybuji také, že řada našich pěstitelů zvolí dvoufázovou sklizeň, byť velmi riskantní, bez desikace.*
