Chraňme úrodnou půdu Moravy

Téma ochrany úrodné půdy na Moravě představuje komplexní problém, v němž se prolíná historie, klimatologie a ekologie. Akademie věd ČR proto uspořádala v Brně diskusní setkání „Snídaně s vědci a novináři“, kde odborníci zdůraznili, že půda je naprosto klíčová pro adaptaci na sucho a schopnost krajiny zadržet vodu.

Historické proměny a dopady kolektivizace

Mgr. David Kovařík, Ph.D., z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, vysvětluje, že půda není jen přírodní zdroj, ale i historický dokument, na němž každá doba zanechala svůj otisk. Zásadní zlom přinesla pozemková reforma z roku 1919, která přerozdělila šlechtický a církevní majetek drobným rolníkům. Mnohem drastičtější však byly poválečné konfiskace a následná kolektivizace. Vysídlení původního obyvatelstva po roce 1945 v pohraničí jižní Moravy zpřetrhalo vazby k půdě a místním tradicím (např. ve vinařství), což vedlo k ekologickému i hospodářskému otřesu. Scelování polí do širých lánů zničilo meze a remízky, čímž byla narušena ekosystémová stabilita. Ačkoliv po roce 1989 došlo k restitucím, kontinuita hospodaření zůstala přerušena a rodinné farmy často nahradily velké agroholdingy.

Brownfieldy a dědictví cukrovarnictví

Mgr. Tomáš Krejčí, Ph.D., z Ústavu geoniky AV ČR, se zaměřuje na proměny krajiny od předindustriální doby a fenomén zemědělských brownfieldů. Tyto opuštěné areály nabízejí prostor pro regeneraci, bydlení či energetiku, čímž mohou chránit volnou krajinu. Problémem však zůstává, že je v ČR stále levnější stavět logistické parky na kvalitní orné půdě než regenerovat zanedbané objekty. Historicky podobu krajiny výrazně ovlivnilo cukrovarnictví, které vedlo k rozsáhlému odlesňování říčních niv ve prospěch pěstování cukrové řepy, což je dodnes patrné například v nivě Svratky.

Adaptace na sucho a regenerace půdy

Klimatická změna přináší nárůst průměrných teplot (očekávaný nárůst až o 3 °C), což zvyšuje výpar vody z půdy. Ing. Karel Klem, Ph.D., z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, uvádí, že na jižní Moravě se vodní bilance v létě zhoršila až na deficit 300 mm, což drasticky snižuje výnosy. Jako řešení se jeví regenerativní zemědělství, postavené na třech pilířích: trvalý zelený pokryv, minimalizace orby a podpora půdního mikrobiomu pomocí kompostů. Tyto metody po pěti až sedmi letech prokazatelně zvyšují obsah organického uhlíku, zlepšují infiltraci vody a eliminují erozi.

Krize biodiverzity a obnova krajiny

Intenzivní hospodaření a chemizace vedly k drastickému úbytku druhů; populace polních ptáků klesly o 60 % a zajíců o 96 %. Doc. Ing. Martin Šálek, Ph.D., z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, upozorňuje, že pro zastavení tohoto poklesu je nutné v krajině vyčlenit alespoň 12 % nezemědělských prvků (meze, biopásy, větrolamy), které slouží jako klíčové biotopy. Podpora drobných zemědělců a tradičního maloplošného hospodaření je tak nezbytná nejen pro produkci lokálních potravin, ale i pro zachování stability celého ekosystému.*

Více informací bylo zveřejněno v týdeníku Zemědělec.