Choroby luskovin

Ing. Jaroslav Šafář, Ph.D., se zaměřil v rámci webináře ÚKZÚZ na choroby luskovin a principy integrované ochrany. Významnou roli v tomto systému hraje pěstování v luskovino-obilních směskách. Tyto směsky, v mezinárodním kontextu známé jako intercropping, nabízejí oproti monokulturám řadu výhod: například o 10 až 20 % vyšší výnosy zrna a výrazně efektivnější využívání živin (N, P, K, S).

Pěstování ve směskách navíc přirozeně potlačuje výskyt plevelů i chorob a u obilnin prokazatelně zvyšuje obsah bílkovin v zrnu.

Důležitým prvkem ochrany je monitoring škůdců, zejména mšic, které jsou nebezpečné jako přenašeči virových infekcí, například viru výrůstkové mozaiky hrachu (PEMV) nebo viru semenem přenosné mozaiky hrachu (PSbMV). V monokulturách dochází k mnohem rychlejšímu nárůstu početnosti těchto škůdců a dřívějšímu překročení prahu škodlivosti, zatímco ve směskách kolonie mšic rychleji upadají a výskyt viróz je nižší. Systém ochrany by měl maximálně využívat přirozené nepřátele – střevlíky, larvy pestřenek či lumčíky – kteří dokáží populace škůdců účinně regulovat bez okamžitého chemického zásahu škodlivého pro užitečné organismy.

Základem úspěšného pěstování je zdravé certifikované osivo, protože řada patogenů, včetně viróz, se přenáší semeny. Kromě kvality osiva je zásadní správná volba lokality a agrotechnika – včasné setí v březnu umožňuje rostlinám projít kritickými fázemi vývoje dříve, než nastoupí hlavní vlna náletu mšic nebo se rozšíří padlí.

V oblasti boje proti chorobám kořenů a krčků, které způsobuje komplex půdních patogenů, se doporučuje dodržování osevních postupů, zamezení utužení půdy a moření osiva. Výsledky pokusů potvrzují potenciál biologické ochrany – zejména mykoparazitických hub rodů Trichoderma a Clonostachys, které mohou být při moření osiva nebo následném ošetření srovnatelně účinné jako konvenční fungicidní přípravky.*