Boj o zrno: nebezpeční spojenci

Ochrana uskladněných komodit patří v zemědělství i potravinářství k citlivým tématům; přímo ovlivňuje bezpečnost celého potravinového řetězce. Přítomnost hlodavců, hmyzu či roztočů v silech a skladech není jen otázkou kvantitativních, ale především kvalitativních ztrát. Proč boj s těmito škůdci vyžaduje více než jen nárazová opatření a jaké jsou moderní možnosti efektivní ochrany v zemědělské praxi? O tom jsme hovořili s předním odborníkem na tuto problematiku Ing. Radkem Aulickým, Ph.D., z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., v Praze-Ruzyni.

Kdo představuje ve skladech obilovin – a nejen obilovin – větší problém? Hlodavci, nebo hmyzí škůdci?

Do jisté míry se jedná o filozofickou otázku. Obecně lze říci, že zastoupení obou skupin škůdců je přibližně vyrovnané. K hmyzím škůdcům je navíc nutné připočítat ještě další významnou skupinu, a to roztoče. Z hlediska vnímání problému jsou však hlodavci pro člověka jednoznačně nápadnější. Ve většině případů si jejich přítomnosti všimneme velmi rychle. Projevy jsou zřejmé – trus, zápach, okousané předměty i přímé pozorování samotného hlodavce. Naproti tomu u hmyzu je situace výrazně složitější. Přítomnost hmyzích škůdců bývá často odhalena až se zpožděním, mnohdy v době, kdy je jejich populace již výrazně namnožená.

Z hlediska významu a vzájemných vztahů mezi těmito dvěma skupinami lze konstatovat, že se do určité míry navzájem podporují. Platí to jak z pohledu prostředí, ve kterém se živí, tak z hlediska samotného mechanismu poškození. Hlodavci potravu, jak je obecně známo, okusují a rozkousávají. U synantropních hlodavců se často setkáváme s tzv. „plýtváním“. Zatímco volně žijící myši, hraboši a další druhy v přírodě většinou spotřebují potravu celou, synantropní hlodavci žijící v prostředí s dostatkem zdrojů často pouze část obilky rozkoušou a přesunou se k další. Někteří jedinci jsou navíc natolik vybíraví, že upřednostňují některé části obilek, například klíčkovou část zrna , tedy nutričně nejhodnotnější část obilky. Právě tento jev představuje významný problém ve vztahu ke skladištním hmyzím škůdcům a roztočům. Řada druhů totiž není schopna napadnout neporušenou obilku. Pokud však hlodavci obilky mechanicky naruší, výrazně tím hmyzu usnadní přístup k potravě. Dá se tedy říci, že ve skladových podmínkách je interakce mezi hlodavci a hmyzími škůdci včetně roztočů převážně „pozitivní“ v tom smyslu, že podporuje jejich výskyt a přežívání. A platí, že hlodavci jsou zpravidla prospěšnější pro hmyz a roztoče než naopak.

Dalším zásadním rozdílem mezi hlodavci a hmyzími škůdci je místo jejich výskytu. Hmyz obvykle žije přímo v obilní hmotě nebo ve skladované komoditě. Naproti tomu hlodavci zde zpravidla nepobývají trvale – své úkryty mají v okolí skladu, někdy i ve větší vzdálenosti, a do skladovacích prostor docházejí především za potravou. Právě v této souvislosti vzniká další problém – řada hlodavců si vytváří potravní zásoby. Vznikají tak skrytá místa se zbytky obilovin, která představují ideální útočiště a zdroj potravy pro hmyzí škůdce. 

Jaká jsou typická poškození a rizika u jednotlivých skupin škůdců?

Z hlediska charakteru škod a souvisejících rizik lze mezi jednotlivými skupinami škůdců pozorovat poměrně výrazné rozdíly. Pokud se zaměříme na hlodavce, je jejich škodlivost zpravidla dobře patrná. Jedná se o relativně velké živočichy, kteří jsou schopni způsobit značné škody jak na skladovaných komoditách, tak na samotné infrastruktuře objektů. Obilí poškozují přímým žírem – část komodity zkonzumují a část roznesou či znehodnotí. Zvláště významné jsou však tzv. sekundární škody, které vznikají okusem obalových materiálů, elektrických kabelů nebo konstrukčních prvků staveb. U potkanů je navíc typické budování rozsáhlých norových systémů, které mohou narušovat podlahy, zdivo i celkovou stabilitu objektů.

Neméně důležitý je kvalitativní a hygienický aspekt těchto škod. Hlodavci představují významné zdravotní riziko, neboť mohou přenášet řadu patogenů a infekčních onemocnění. Při pohybu po skladovaných komoditách kontaminují prostředí trusem a močí. Zatímco trus je obvykle snadno identifikovatelný, moč je často nepostřehnutelná, avšak z hygienického hlediska mimořádně problematická. V provozech s nebalenými potravinami tak může docházet ke kontaminaci, která není na první pohled zřejmá. Je však třeba zdůraznit, že ne každý hlodavec je automaticky nositelem konkrétní choroby. Riziko spočívá především v jejich schopnosti patogeny přenášet a šířit. Pokud se infekční agens v prostředí objeví, hlodavci patří mezi hlavní vektory jejich distribuce. Typickým příkladem jsou povodňové situace, po nichž se často objevují ohniska leptospirózy. Právě systematická regulace populací hlodavců je jedním z důvodů, proč se tyto choroby v lidské populaci masově nešíří. Hlodavci jsou dlouhodobě adaptováni na život v blízkosti člověka, a proto je jejich kontrola a regulace nezbytnou součástí prevence.

U hmyzích škůdců má poškození skladovaných komodit odlišný charakter. Zásadním problémem je skutečnost, že tito škůdci žijí přímo v obilní hmotě nebo ve skladované komoditě. Poškozují ji žírem, narušují strukturu obilek a v případě osiv výrazně mohou poškozovat jejich klíčivost. Typickým příkladem je sladovnický ječmen, u něhož je klíčivost jedním z podstatných kvalitativních parametrů. Její snížení může vést až ke znehodnocení celé šarže. Zásadní riziko však představuje řetězec následných procesů, které hmyzí škůdci ve skladované komoditě spouštějí. Primární škůdci, jako jsou pilousi nebo korovník obilní, napadají zdravá zrna a vyvíjejí se uvnitř nich. Tímto poškozením následně vytvářejí vhodné podmínky pro sekundární škůdce, například potemníky či lesáky, kteří se živí již narušeným materiálem. S narůstající populací hmyzu dochází ke zvyšování vlhkosti a teploty v postiženém místě. Hmyz při dýchání uvolňuje vodu, čímž zvyšuje vlhkost prostředí a vytváří ideální podmínky pro rozvoj plísní a dalších mikroorganismů. Tyto procesy vedou k lokálnímu zahřívání obilní hmoty, urychlení vývoje škůdců a postupné degradaci komodity. Výsledkem bývá zaplísněné, často naklíčené obilí, zhutněné do tvrdých vrstev se zvýšenou teplotou. V této fázi se mohou uplatnit i tzv. terciální škůdci, kteří se již neživí přímo zrnem, ale především plísněmi. Takto poškozená komodita pak představuje závažný problém nejen z hlediska kvality, ale i bezpečnosti, neboť plísně mohou produkovat mykotoxiny a další látky nebezpečné pro zdraví lidí i zvířat. Z těchto důvodů je ochrana skladovaných komodit před hmyzími škůdci mimořádně důležitá.*

Celý rozhovor naleznete v tématu týdne týdeníku Zemědělec (5/2026) již v pondělí 26. 1. 2026.

Úvodní fotografie Foto David Bouma