Biologická ochrana v polním zemědělství – ano, nebo ne?

Ing. Pavel Minář, Ph.D.

Ing. Pavel Minář, Ph.D., pracuje od roku 1990 v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, je ředitelem Odboru přípravků na ochranu rostlin, jenž v rámci ÚKZÚZ zajišťuje hodnocení a povolování přípravků na ochranu rostlin. Zastupuje Českou republiku na jednáních pracovních skupin v Evropské komisi a Radě EU. Pravidelně se účastní školicích akcí pro odbornou veřejnost.

Biologickou ochranou se míní využití živých organismů k ochraně rostlin. Jejím cílem je vyhnout se vnášení cizorodých látek do životního prostředí, případně i snížit počet ochranných zásahů a ušetřit tak finanční výdaje. Obvykle se bere jako protiklad ochrany chemické, která využívá pro tentýž účel chemicky syntetizované prostředky. Ačkoli má používání biologických prostředků na ochranu rostlin dlouhou tradici, přesto je biologická ochrana ve srovnání s chemickou využívána poměrně málo. Proč tomu tak je? Myslím, že se důvody dají shrnout do tří hlavních oblastí.

První jsou požadavky na podmínky prostředí, které mohou ovlivnit účinek, ale i dobu jeho trvání. Některé biologické prostředky, zejména pak bioagens, vyžadují zvláštní podmínky nejen v době aplikace, ale po delší období, po které má být ochrana funkční. Možnost kombinovat tyto organismy při aplikaci nebo i ve formě následných aplikací s přípravky s odlišnou funkcí (například prostředek insekticidní s chemickým fungicidem) je oproti čistě chemické ochraně omezená.

Další oblastí je rychlost „viditelného“ efektu po aplikaci biologického prostředku. U chemických prostředků efekt většinou následuje v krátké době po jeho použití. U mnoha biologických prostředků je nástup účinku pomalejší, protože nejdříve musí dojít k namnožení organismu v porostu. Proto je třeba počítat s trpělivostí pěstitele a snižuje se možnost použití v situacích s vyšším infekčním tlakem chorob nebo škodlivých organismů.

Třetí oblastí je sortiment prostředků biologické ochrany na trhu členských zemí EU. Ve srovnání s chemickými přípravky je biologických nejen méně celkovým počtem, ale pro ochranu proti řadě škodlivých organismů nejsou k dispozici vůbec. Relativně největší je výběr přípravků proti houbovým chorobám. Menší už je sortiment při ošetření proti škodlivému hmyzu a plžům v polních plodinách. A téměř žádné biologické alternativy nejsou dostupné jako náhrada chemických přípravků pro likvidaci plevelů. Těžko si lze představit bezpečný biologický prostředek účinný proti škůdcům z řad hlodavců.

Pokud respektujeme zvláštnosti přípravků obsahujících živé organismy, měli bychom je ale všude tam, kde je to možné, využít jako náhradu ochrany chemické. Při současném negativním obrazu chemických pesticidů může využití biologické ochrany rozhodovat i o vyšší prodejnosti a ceně zboží. Před třemi lety jsem byl překvapen, když jsem v Nizozemsku viděl reklamy na řezané květiny, které jsou ošetřovány výhradně biologicky, a jsou tak bezpečné pro zákazníky. Biologickou ochranu je třeba jednoznačně podporovat. Nejen proto, že tuto podporu vyžadují předpisy Evropské unie, ale zejména proto, že se jedná o formu ochrany rostlin, která je nejbližší přirozeným podmínkám na pozemku a až na naprosté výjimky nepředstavuje riziko pro necílové organismy, ani pro složky životního prostředí a lidské zdraví.*

Ing. Roman Pavela, Ph.D.

Ing. Roman Pavela, Ph.D., pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i., od roku 1994. V současnosti je vedoucím týmu Sekundární metabolity rostlin v ochraně plodin. Specializuje se na výzkum biologicky aktivních látek získaných z rostlin a jejich využití jako tzv. účinných látek environmentálně a zdravotně bezpečných botanických pesticidů a základních látek. Problematiku botanických pesticidů přednáší na univerzitách, spolupracuje s mnoha českými i zahraničními firmami a vědeckými institucemi na vývoji nových bezpečných přípravků proti škodlivým organismům.

Pesticidy se staly v posledních několika letech vděčným tématem diskusí, a to na všech úrovních – od vědců, přes politiky, novináře až po pěstitele různých plodin. Jádrem těchto diskusí je obvykle jejich účinnost a především bezpečnost, a to nejen pro životní prostředí, ale i pro naše zdraví. Obavy z používání pesticidů nakonec vyústily v mezinárodní snahu snížit spotřebu přípravků na ochranu rostlin zavedením cílené integrované ochrany a omezením či úplným zákazem rizikových látek. Vzhledem k tomuto zpřísnění pěstitelé přicházejí o řadu dlouhodobě používaných a oblíbených přípravků. Čím se ale dají takové přípravky nahradit v polních plodinách? Těch možností není bohužel mnoho.

Jednou z možných alternativ je využití biologické ochrany na bázi živých mikroorganismů, nejčastěji hub a bakterií či virů, které jsou schopny napadat a usmrcovat škodlivé organismy. Bohužel, pro polní plodiny jich je k dispozici jen málo. Druhou z možných alternativ jsou přípravky, které jsou na bázi rostlinných extraktů. Tyto přípravky obsahují tzv. rostlinné sekundární metabolity s pesticidními účinky a odborně se nazývají „botanické pesticidy“. Třetí možností je využití tzv. základních látek, registrovaných podle článku 23 nařízení EP a Rady (ES) č. 1107/2009. Všechny tři alternativy mají jedno společné: jsou bezpečné jak pro životní prostředí, tak pro necílové organismy, včetně člověka.

Nejvíce z těchto přípravků je registrováno do zeleniny, ovoce a révy vinné. Ne že by se zapomínalo na ochranu polních plodin, ale velmi nákladná registrační řízení brání často implementaci nově vyvinutých přípravků do praxe. Výroba botanických a biologických přípravků je totiž záležitostí spíše malých firem, ty však nemají dostatečné finanční zdroje ani kapacity pustit se do registračních procesů. Řešením by asi bylo zmírnit legislativní rámec a zjednodušit celý registrační proces pro tyto typy přípravků. Z těchto důvodů často leží ve stolech evropských vědců řada formulací účinných a environmentálně bezpečných přípravků na ochranu polních plodin, které by se mohly stát tou požadovanou alternativou k současným pesticidům.

Speciální skupinou přípravků na ochranu rostlin jsou „základní látky“. Základních látek je již registrováno 15 a další přibývají. Ovšem jen s obtížemi, protože byrokratických požadavků pro registrační řízení je mnoho a lidí, kteří by se zabývali touto problematikou, málo. A i když byly první základní látky registrovány před pěti lety, dosud chybí dostatečná osvěta a způsob distribuce mezi zemědělce. Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby se sice náš tým snaží popularizovat tyto přípravky, ale věřím tomu, že mnozí čtenáři o nich slyší poprvé. Co také zcela zemědělci postrádají, je finanční či jiná podpora státu (až na přípravky na bázi živých organismů), kompenzující tuto dražší, ale bezpečnou alternativu ochrany rostlin.

Nicméně, i přesto zemědělci, kteří se naučili používat tyto přípravky, zjišťují, že jejich účinnost je srovnatelná s běžnými pesticidy, a tak se k nim znovu vrací.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *