I přes vývoj moderních technik a formulací insekticidů škůdci z řad hmyzu a roztočů stále představují významné riziko pro zemědělské suroviny uložené ve skladech. Škody působené těmito nevítanými hosty nejsou zanedbatelné – ztráty na skladovaném zrnu se v závislosti na ekonomické úrovni států každoročně pohybují v desítkách procent. Obtíže s kontrolou škůdců vyplívají zejména z problémů se zákazy použití a následnou deregistrací mnoha účinných látek, na nichž závisela a dodnes stále závisí ochrana skladů.
Deregistrace insekticidů vycházela z obav z působení látek na zdraví člověka, chovaných a volně žijících zvířat či životní prostředí. V každém případě však snížení počtu použitelných chemických prostředků mělo za následek jeden nepříjemný vedlejší efekt: v podstatě všichni významní škůdci si na omezený repertoár insekticidů během několika generací vytvořili určitou míru rezistence.
Z výše zmíněných důvodů tak nezbývá než hledat ne-syntetické a šetrné alternativy k ochraně skladovaných produktů. Vedle v současné době populárních přírodních látek rostlinného původu (esenciální či rostlinné oleje) či křemeliny jsou to přirození nepřátelé škůdců, které je možné využít k biologické kontrole škůdců. Tu je možno charakterizovat jako použití jiných organismů člověkem pro snížení početnosti škůdce. Ekologicky i systematicky se jedná o různorodou skupinu organismů – paraziti (viry, bakterie, houby), parazitoidi (zejména blanokřídlí) i predátoři (roztoči, ploštice a brouci). V současnosti hojně studovaní parazitoidi se vyznačují tím, že během života využívají jednoho jedince škůdce, kterého nakonec usmrtí (na rozdíl od parazitů, kteří můžou hostitele měnit, přičemž ti přežívají). Patří sem drobní blanokřídlí („vosičky“ – Hymenoptera) z čeledí Bethylidae (hbitěnkovití), Braconidae (lumčíkovití), či Pteromalidae (kovověnkovití). Výčet čeledí však není úplný, je možné zmínit například významného parazitoida vajíček zavíječů, drobněnku rodu Trichogramma.
Predátoři naproti tomu během života napadají více jedinců kořisti. Mezi nejvýznamnější skupiny patří brouci drabčíci (Staphylinidae) a mršníci (Histeridae) a také dravé ploštice hladěnky (Anthocoridae), usmrcující a vysávající svým dlouhým sosákem nedospělá stadia škodlivých brouků, zavíječů i pisivek. Vzhledem k tomu, že jsou různé druhy parazitoidů specializované na určité vývojové stadium škůdce, je možné použít více druhů synergicky, aby bylo zneškodněno co nejširší spektrum jedinců daného škůdce. Tak je například možné použít zmíněnou drobněnku Trichogramma sp. vyvíjející se ve vajíčkách zavíječe paprikového, a lumčíka skladištního (Habrobracon hebetor) napadajícího larvy.
Výhodami i nevýhodami biologické kontroly škůdců se v článku zveřejněném v týdeníku Zemědělec (3/2023) zabývá Mgr. Tomáš Vendl, Ph.D., a kolektiv z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Téma týdne tohoto vydání přináší další podrobné informace.*
