Béry na orné půdě jako plevele i kulturní plodiny

Béry patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae), někdy jsou označované jako prosovité trávy. V České republice je na orné půdě obvykle zastoupeno asi šest druhů bérů. Pět druhů patří mezi jednoleté pozdně jarní plevele a jeden je na orné půdě pěstován jako kulturní plodina. Informují o tom v časopise Úroda (4/2024) odborníci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně v čele s Ing. Janem Štrobachem, Ph.D.

Zejména v teplejších oblastech

Plevelné béry se v našich podmínkách vyskytují na polích nebo na ruderálních stanovištích, podél komunikací nebo v intravilánech lidských sídel. Rostou hlavně v teplejších oblastech, od nížin po střední polohy. Nejvýznamnějšími druhy z rodu je bér zelený (Setaria viridis (L.) P. Beauv.) a bér sivý (Setaria pumila (Poir.) Roem. & Schult.). Méně častý, ale se stoupající tendencí výskytu je bér přeslenitý (Setaria verticillata (L.) P. Beauv.). Dalším druhem je bér ohnutý (Setaria faberi R. A. W. Herrm.), který lze roztroušeně nalézt v nižších polohách našeho státu převážně v Polabí. Na jižní Moravě se roztroušeně vyskytuje bér klamný (Setaria verticilliformis Dumort.). Jako jarní obilnina je i v našich podmínkách na orné půdě pěstován bér italský (Setaria italica (L.) Beauv.). Využíván je pro produkci zrna k potravinářským nebo krmným účelům, také jako pícnina pro produkcí senáží nebo slámy, nebo ho lze využít jako letní strniskovou meziplodinu, uvádí autoři článku.

Regulace plevelných bérů

Vzcházení bérů probíhá pozdě na jaře, a proto nebývají mechanicky regulovány v případě jarního zpracování půdy. Jejich regulaci můžeme podle odborníků zabezpečit správným střídání plodin a meziřádkovou kultivací v průběhu vegetace. Velmi vhodná je podzimní podmítka strniště, jelikož zasáhne rostliny béru v době jejich nejvyššího výskytu a neumožní jejich vysemenění. Tam, kde to nestačí a jsou zapotřebí jiné nechemické metody, je hlavní možností časné setí, protože obilniny jsou schopny vzcházet při nižších teplotách než béry. Další možností je porosty udržovat husté v dobrém zdravotním a výživovém stavu. Vyšší hustota výsevu se také navrhuje pro pěstování kukuřice bez použití herbicidů, které je běžně praktikované na Ukrajině a které významně zamezí růstu bérů a dalších plevelů.

Béry jsou citlivé k celé škále běžně používaných herbicidů, kterých je do plodin registrováno poměrně velké množství. Dobrou účinnost obecně vykazují především postemergentní graminicidy. I přesto došlo u béru zeleného ke vzniku rezistentních populací. V roce 1993 a 1995 byla v Evropě a v USA popsána první zjištěná rezistence na atrazin. Rezistence na atrazin také zahrnuje určitý stupeň křížové rezistence k příbuzným herbicidům. V Severní Americe se také vyvinula rezistence na inhibitory ACCasy a na trifluralin. Rezistence na trifluralin byla spojena s křížovou rezistencí na všechny ostatní dinitroanilinové herbicidy a na některé další herbicidy inhibující mitózu, upozorňují autoři článku.*

Více informací naleznete v dubnovém vydání časopisu Úroda (4/2024).

Úvodní fotografie: Porost béru italského – množitelský porost odrůdy Rucereus Foto autoři článku