Béry patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae), někdy jsou označované jako prosovité trávy. V České republice je na orné půdě obvykle zastoupeno asi šest druhů bérů. Pět druhů patří mezi jednoleté pozdně jarní plevele a jeden je na orné půdě pěstován jako kulturní plodina. Informují o tom v časopise Úroda (4/2024) odborníci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně v čele s Ing. Janem Štrobachem, Ph.D.
Plevelné béry se v našich podmínkách vyskytují na polích nebo na ruderálních stanovištích, podél komunikací nebo v intravilánech lidských sídel. Rostou hlavně v teplejších oblastech, od nížin po střední polohy. Nejvýznamnějšími druhy z rodu je bér zelený (Setaria viridis (L.) P. Beauv.) a bér sivý (Setaria pumila (Poir.) Roem. & Schult.). Méně častý, ale se stoupající tendencí výskytu je bér přeslenitý (Setaria verticillata (L.) P. Beauv.). Dalším druhem je bér ohnutý (Setaria faberi R. A. W. Herrm.), který lze roztroušeně nalézt v nižších polohách našeho státu převážně v Polabí. Na jižní Moravě se roztroušeně vyskytuje bér klamný (Setaria verticilliformis Dumort.). Jako jarní obilnina je i v našich podmínkách na orné půdě pěstován bér italský (Setaria italica (L.) Beauv.). Využíván je pro produkci zrna k potravinářským nebo krmným účelům, také jako pícnina pro produkcí senáží nebo slámy, nebo ho lze využít jako letní strniskovou meziplodinu, uvádí autoři článku.
Vzcházení bérů probíhá pozdě na jaře, a proto nebývají mechanicky regulovány v případě jarního zpracování půdy. Jejich regulaci můžeme podle odborníků zabezpečit správným střídání plodin a meziřádkovou kultivací v průběhu vegetace. Velmi vhodná je podzimní podmítka strniště, jelikož zasáhne rostliny béru v době jejich nejvyššího výskytu a neumožní jejich vysemenění. Tam, kde to nestačí a jsou zapotřebí jiné nechemické metody, je hlavní možností časné setí, protože obilniny jsou schopny vzcházet při nižších teplotách než béry. Další možností je porosty udržovat husté v dobrém zdravotním a výživovém stavu. Vyšší hustota výsevu se také navrhuje pro pěstování kukuřice bez použití herbicidů, které je běžně praktikované na Ukrajině a které významně zamezí růstu bérů a dalších plevelů.
Béry jsou citlivé k celé škále běžně používaných herbicidů, kterých je do plodin registrováno poměrně velké množství. Dobrou účinnost obecně vykazují především postemergentní graminicidy. I přesto došlo u béru zeleného ke vzniku rezistentních populací. V roce 1993 a 1995 byla v Evropě a v USA popsána první zjištěná rezistence na atrazin. Rezistence na atrazin také zahrnuje určitý stupeň křížové rezistence k příbuzným herbicidům. V Severní Americe se také vyvinula rezistence na inhibitory ACCasy a na trifluralin. Rezistence na trifluralin byla spojena s křížovou rezistencí na všechny ostatní dinitroanilinové herbicidy a na některé další herbicidy inhibující mitózu, upozorňují autoři článku.*
Více informací naleznete v dubnovém vydání časopisu Úroda (4/2024).
Úvodní fotografie: Porost béru italského – množitelský porost odrůdy Rucereus Foto autoři článku
