Adaptace drenážních systémů může pomoci

Klimatická změna a stále častější periody sucha nutí české zemědělce zásadně přehodnotit přístup k hospodaření s vodou. Na odborném setkání v rámci agrosalonu Země živitelka hovořili zástupci Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, v. v. i., (VÚMOP) o inovativním řešení, jak ze starých odvodňovacích soustav, které stále pokrývají významnou část naší zemědělské půdy, vytvořit účinný nástroj pro aktivní retenci vláhy v půdním profilu.

Revitalizace závlahových systémů

Jak uvedl prof. Ing. Radim Vácha, Ph.D., ředitel VÚMOP, v souvislosti s řešením sucha se v odborných kruzích často hovoří o nutnosti revitalizace závlahových systémů. Oproti devadesátým letům minulého století je dnes v České republice funkčních pouhých 40 % těchto systémů. Do budoucna bude klíčovým problémem dostatek vody a nutnost zachování minimálních průtoků v tocích, což si vyžádá budování dalších retenčních nádrží, upozornil řečník. Modernizace stávajících závlah se podle něj musí zaměřit především na úsporné technologie, zejména na kapkovou závlahu a mikropostřik. Vedle závlah však existuje další, dosud opomíjená oblast, kterou je adaptace odvodňovacích systémů.

Upravit funkci je logičtější než vykopat

V české krajině je v současnosti odvodněno přibližně 1,1 milionu hektarů zemědělské půdy. Z celoevropského hlediska se podle prof. Váchy nejedná o výjimečné číslo; například ve Finsku je odvodněno až 90 % zemědělské půdy a vyšší podíl vykazuje také Velká Británie nebo Itálie. S nastupujícím suchem se však logicky objevují debaty o tom, že tyto systémy krajinu nadměrně vysušují.

„Často zmiňované nápady na plošné vykopávání drenážních trubek ze země jsou však zbytečné a často kontraproduktivní. Po vykopání trubek totiž v půdě zůstává takzvaná odvodňovací rýha, v níž funkce odvodnění setrvačností pokračuje ještě několik let, nemluvě o narušení struktury pozemku,“ vysvětluje prof. Vácha, proč drenáže z půdy za každou cenu nevykopávat. Ani neodborné a amatérské pokusy o ucpání drenáží bez přesné znalosti jejich polohy zpravidla nepomohou – pole prof. Váchy mohou vést k lokálnímu podmáčení pozemků nebo k nekontrolovanému vystoupání vody na povrch. Výzkumný ústav disponuje metodikami, jak nežádoucí odvodnění eliminovat levněji a šetrněji – například řízeným prorůstáním kořenů specifických rostlin nebo bodovou eliminací v přesně určeném místě.

Zásadní potenciál ovšem představuje adaptace drenážních soustav, která by mohla být realizována na ploše téměř 600 000 hektarů, tedy na více než polovině celkové odvodněné plochy v České republice. Jejím cílem je změnit původně jednostrannou funkci drenáží tak, aby kromě odvádění přebytečné vody umožňovaly také její řízené zadržování. K tomuto účelu lze využít systémy vybavené mechanicky ovládanými hradítky. V suchých obdobích se hradítka uzavírají, čímž se omezuje odtok a voda zůstává zadržena v drenážní. Následně se může postupně vsakovat do okolního půdního profilu a hlubších vrstev, a přispívat tak k doplňování zásob podzemní vody. Naopak při zvýšených srážkách a odtokových událostech lze hradítka částečně nebo zcela otevřít a zajistit bezpečný odvod přebytečné vody z pozemku, vysvětluje ředitel výzkumného ústavu.

Finanční realita a role vlastníků

Celkové náklady na revitalizaci a adaptaci drenážních systémů v celé České republice odhaduje prof. Vácha na 5 až 6 miliard korun. V kontextu celospolečenských přínosů se nejedná o nereálnou částku. Hlavní překážkou je však skutečnost, že tyto podrobné odvodňovací soustavy leží na pozemcích soukromých vlastníků. Vlastníci musí s úpravami nejen souhlasit, ale technicky je realizovat na vlastní náklady. Cestou k řešení by mohl být cílený systém státních dotačních titulů, který by tyto investice podpořil, domnívá se řečník.

Přenos vědeckých poznatků přímo na pole

Ústav se vedle hospodaření s vodou zabývá také dalšími aktuálními tématy, zejména možnostmi omezení degradačních procesů na půdách nebo návrhy změn metodiky pozemkových úprav. „Dlouhodobě se zabýváme kontaminací a remediací zemědělských půd. A pochopitelně se snažíme aplikovat naše výsledky v reálných podmínkách,“ dodává prof. Vácha.

Jak potvrdil Ing. Martin Mistr, Ph.D., z VÚMOP, zásadním předpokladem úspěšného řešení současných problémů zemědělství je rychlý přenos vědeckých poznatků do praxe. Výzkumníci se zaměřují také na témata spojená se suchem, zadržováním vody v krajině či půdoochrannými technologiemi a zároveň úzce spolupracují přímo se zemědělskými podniky. „To, co kolegové ve výzkumu navrhnou a ověří, se snažíme co nejrychleji přenést do zemědělské praxe. Také Země živitelka je pro nás příležitostí setkávat se se zemědělci, diskutovat s nimi konkrétní problémy a připravovat nové projekty. Právě z těchto setkání často vznikají další náměty pro výzkum,“ uvedl Martin Mistr.*

Úvodní fotografie: Země živitelka je pro zástupce Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy (zleva Ing. Martin Mistr, Ph.D., Ing. Anna Sobotková a prof. Ing. Radim Vácha, Ph.D.) příležitostí k diskusi se zemědělci Foto Barbora Venclová