Zájem o ochranu životního prostředí v posledních letech vede i ke snaze omezit chemickou ochranu proti chorobám a škůdcům v zemědělství, což se projevuje i v administrativních opatřeních Evropské unie. V důsledku tohoto trendu se zvyšuje zájem o geneticky podmíněnou ochranu, šlechtění plodin na odolnost a rozšíření jejich pěstování.
Se zmíněným trendem se dostává do popředí i otázka, zda rostliny za odolnost neplatí snížením fitness (životaschopností), ze zemědělského hlediska výnosem nebo kvalitou a do jaké míry je tento negativní vliv závažný. Touto otázkou se zabývá článek Mgr. Aleny Hanzalové, Ph.D., a Ing. Pavla Bartoše, DrSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně (Úroda 4/2018).
Existence komerčně úspěšných rezistentních odrůd ukazuje, že cena, kterou rostlina za rezistenci platí, v praxi nemusí být významná. I při určitém snížení výnosu zůstává rezistence pojistkou pro případ silného výskytu choroby, a tudíž žádoucí stability výnosů. Rezistence navíc nemusí vždy bránit vysokému výnosu, může tomu být i naopak. Například translokace segmentu žitného chromozomu do pšenice (1BL.1RS) nese čtyři geny rezistence (tři ke rzím a jeden k padlí travnímu), ale přitom má pozitivní vliv na výnos. To přispělo k tomu, že s translokací 1BL.1RS bylo u nás registrováno třicet a v globálním měřítku několik set odrůd.
Podobně čtyři geny rezistence v segmentu chromozomu z mnohoštětu (Aegilops ventricosa) přenesené do pšenice nebránily širokému mezinárodnímu rozšíření odrůd pšenice se zmíněnou translokací. V ČR bylo registrováno více než padesát odrůd s translokací z mnohoštětu s geny rezistence ke rzím.*
Více informací přinese článek v dubnovém vydání časopisu Úroda, str. 40–41.
