V době moderních technologií jdou aplikace dopředu velkou rychlostí, totéž chceme i po rostlinách – aby měly vysoký výnos a aby byly úsporné.
V článku v Úrodě č. 12/2017 se Ing. Jaroslav Tomášek, Ph.D., a Ing. Pavel Cihlář, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze zabývají pěstováním kukuřice především z pohledu výživy. Tedy, jak zefektivnit její pěstování a zvolit správné načasování konkrétních hnojiv a postupů a také jak zmírnit potřebu minerálních hnojiv použitím biologických či netradičních postupů výživy. V pokusech vedených na České zemědělské univerzitě v Praze (ČZU) byly ověřovány způsoby intenzivní výživy kukuřice a stimulačních přípravků na list. Doplňkově byl zjišťován vliv půdních postřiků na bázi bakterií rodu Pseudomonas a Azotobacter. Dále vliv půdního přípravku PRP-SOL, hub Trichoderma harzianum, Pythium olygandrum a varianty se zvýšeným hnojením sírou. U většiny použitých přípravků a postupů došlo ke zvýšení výnosu zelené i suché hmoty v porovnání s kontrolní variantou, konstatují autoři v článku.
Upozorňují, že současný trend výživy polních plodin vychází z využití především dusíku jako základního prvku, jeho poměr k fosforu a draslíku je v posledních letech nepříznivý a pohybuje se na pětinásobku optimální dávky. Poměr hnojení N : P : K je v současnosti 1: 0,1 : 0,1 a ideálně by měl být 1 : 0,5 : 0,5).
Právě nedostatek fosforu spolu s nízkými teplotami na začátku vegetace má za následek nižší syntézu chlorofylu v rostlinách, zvyšuje se tvorba antokyanů, což způsobuje zbarvení listů do fialova a rostliny bývají nižší, s nachovým zabarvením. Pokud nezabere preemergentní aplikace herbicidu, dojde k výraznému snížení růstu a rostliny nejsou schopny dohnat výnos během vegetace.*
