Kukuřičná siláž je nedílnou součástí krmné dávky skotu jako vynikající zdroj energie a vlákniny. Kukuřice je plodinou, která má své specifické vlastnosti: z roku na rok poměrně vysokou variabilitu ve výnosech i v kvalitě, a to podle vývoje počasí, charakteru stanoviště, agrotechniky, napadení škůdci a podobně. Stačí si vzpomenout na některé poslední roky. Má také poměrně vysokou variabilitu v obsahu a stravitelnosti živin, což je dáno zastoupením dvou zcela odlišných částí, a to klasu a zeleného zbytku rostliny.
Vhodnými parametry při sklizni této plodiny se zabývá v článku v Úrodě č. 9/2017 Ing. Yvona Tyrolová z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i. Připomíná, že kvalita siláže a budoucí příjem zvířaty jsou z velké části ovlivněny sušinou. Pro zdárný průběh silážování je nejvhodnější sklízet kukuřici v době mléčně voskové zralosti (mléčná linie zrna by měla být přibližně ve dvou třetinách, záleží na sušině rostliny bez klasu), kdy sušina celé rostliny se pohybuje mezi 30–35 %.
Při sklizni o nízké sušině dochází k nežádoucímu odtoku silážních tekutin. Dalším negativem sklizně při nízké sušině je nedostatečné využití produkčních schopností pěstovaných hybridů. V neposlední řadě pak následný průběh fermentace rovněž není ideální. Nízký obsah sušiny řezanky znamená přímo ideální místo pro množení klostridií, které patří mezi nejškodlivější mikroorganismy v siláži. Naopak při sušině vyšší vzrůstá nebezpečí napadení rostliny fuzárii, hrozí vylomení klasů a řezanka, v které převládají suché hnědé listy, se hůře udusává. Ve špatně upěchované hmotě zůstane vzduch, dochází k menšímu tvoření žádoucích kyselin, siláž je náchylná k zahřívání. U hybridů stay-green by se mělo sklízet při sušině celé rostliny 34–35%. Dále se v článku podrobně zabývá jednotlivými parametry.*