V době, kdy české zemědělství zasáhla odbytová a cenová krize, hledají pěstitelé cestu, jak při zachování intenzivního pěstování plodin ušetřit náklady. V pořadí již devátý ročník konferencí s názvem Kukuřice v praxi, se zaměřil zejména na dostupné rezervy v zemědělské praxi, včetně využití statkových hnojiv. Konference přinesla také některé odpovědi na otázky týkající se změny klimatu, využití energetického potenciálu kukuřice v oblasti výživy dojnic a bioplynových stanic nebo kvality objemných krmiv.
Konferenci uspořádala KWS Osiva, s. r. o., ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně na několika místech České republiky.
„Zatímco počet lidí na světě každý den výrazně roste, výměra půdy klesá,“ uvedl na začátku své přednášky doc. Ing. Tomáš Lošák, Ph.D., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (MZLU). Z tohoto důvodu se čím dál častěji hovoří také v EU o intenzifikaci zemědělství a potravinové soběstačnosti. V současné době ke kukuřici aplikujeme velmi drahá minerální hnojiva. Jejich cena je pro příští roky těžce předvídatelná, protože ji ovlivňuje řada faktorů, které doc. Lošák také specifikoval. Jak dále upozornil, statková hnojiva jsou významným zdrojem organických látek a živin a lze jimi do určité míry minerální hnojiva nahradit.
Ing. Ludmila Kačicová z firmy KWS Osiva, s. r. o., připomněla vysoké nároky kukuřice na živiny. Při intenzivním pěstování této plodiny na zrno a při průměrném výnosu 8 t/ha je nutné do půdy zapravit 380 – 430 kg čistých živin, které rostlina odebere.
Významné hnojivo
S úbytkem hospodářských zvířat klesá množství statkových hnojiv. Nejen proto je nutné při jejich výrobě, skladování i aplikaci účinně snižovat ztráty na organické hmotě a živinách. „Při správném ošetřování hnoje přesto přijdeme v průměru až o 30 % organických látek a až o 60 % při nevhodném skladování,“ upozornil doc. Lošák. Zdůraznil, že po samotném rozmetání hnoje, stejně jako po aplikaci kejdy na pole, je důležité, je co nejdříve zapravit do půdy, aby se snížily ztráty dusíku.
Interval mezi jednotlivými aplikacemi hnoje by se měl pohybovat v rozmezí tří až čtyř let. Ke kukuřici je podle doc. Lošáka vhodné dodat 27 – 40 t/ha tohoto organického hnojiva a zaorat jej eventuálně společně s fosforečnými hnojivy na podzim. Pokud podnik nedisponuje dostatečným množstvím hnoje, je vhodnější vyhnojit menší dávkou větší plochu, dodal.
Jak dále vysvětlil, v nařízení vlády č. 103/2003 Sb. byly od roku 2008 pro zranitelné oblasti zavedeny maximální limity dusíku (celkový dusík z minerálních hnojiv a podíl dusíku využitelného plodinou ze statkových hnojiv živočišného původu a z organických a organominerálních hnojiv, upravených kalů) pro jednotlivé plodiny. U kukuřice by tato hodnota neměla překročit 260 kg N/ha. Za těchto podmínek organická hnojiva poskytují velkou službu. „Například aplikací dávky 40 t hnoje/ha dodáme do půdy přibližně 200 kg N. Využitelnost rostlinou pro hnůj a upravené kaly (poměr C/N širší než deset) se počítá podle nařízení 40 %, tedy v tomto případě 80 kg N,“ uvedl doc. Lošák. U tekutých hnojiv (kejda, digestát, močůvka) s poměrem C/N nižším než deset se využitelnost zvyšuje na 60 %. Zbylou dávku N do limitu 260 kg/ha můžeme ke kukuřici aplikovat na jaře a v průběhu vegetace minerálními i organickými (kejda) hnojivy.
Obohacují půdu
Zbývající část přednášky zaměřil doc. Lošák na další organická hnojiva. Nejprve se zastavil u kejdy. Ta obohacuje půdu o organické látky a snadno přijatelné živiny. Její kvalita může být však v některých podnicích zhoršena technologickou nekázní, například nadměrným ředěním oplachovací vodou, protékajícími napáječkami nebo absencí míchacího zařízení v jímkách. Při skladování kejdy se snižuje klíčivost semen a odbourávají se „pálivé“ organické kyseliny. Kapacita jímek na její skladování musí být minimálně na čtyři měsíce, od roku 2014 se ve zranitelných oblastech zvyšuje na šest, upozornil doc. Lošák.
Kejda je vhodným zdrojem dusíku při rozkladu slámy. „Ve zranitelných oblastech je možné ji použít pouze na slámu obilnin a kukuřice,“ zdůraznil doc. Lošák. Při podlistové aplikaci do kukuřice (hadicovými aplikátory na povrch půdy) doporučil přihnojovat při výšce porostu alespoň 30 – 40 cm, kdy dostatečné olistění snižuje emise čpavku, a v dělených dávkách podle potřeb rostliny již od 10 t/ha.
S přibývajícím množstvím bioplynových stanic roste význam dalšího typového organického hnojiva – digestátu. Ten se svými vlastnostmi (rychle uvolnitelným dusíkem) blíží vlastnostem dusíkatých (kombinovaných) minerálních hnojiv. Z prvotních výsledků pokusů, které doc. Lošák prezentoval, vyplývá, že o jeho kvalitě rozhodují již vstupní suroviny. Každý digestát bude mít tedy jiné chemické složení. Například masokostní moučka a kaly z čistíren odpadních vod zvyšují obsah dusíku a fosforu ve výsledném produktu. Negativním jevem digesce je ovšem odbourání velkého množství labilních organických látek, na které je toto hnojivo chudé. Proto při pravidelném hnojení digestátem je nezbytné dodávat do půdy ostatní zdroje organických látek (sláma, hnůj, kompost). Výsledky jednoletých polních pokusů dále ukázaly, že při jarním regeneračním hnojení řepky digestátem odpovídajícím dávce 140 kg N/ha se výrazně zvýšil výnos (rozdílně podle vlastností použitého digestátu).
Kukuřice podle doc. Lošáka vyžaduje podobně jako u kejdy také u digestátu systém dělených dávek – první před setím a další jednu až tři aplikace během vegetace.
Doc. Lošák v závěru svého příspěvku apeloval na posluchače, aby k obohacení půdy o primární organickou hmotu využívali veškeré posklizňové zbytky, kukuřičnou i obilnou slámu, která obohacuje půdu především o draslík a vápník, a v neposlední řadě zelené hnojení.
Klima a zemědělství
Jaké můžeme očekávat dopady změn klimatu na zemědělskou produkci, přiblížil posluchačům prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D., z MZLU. Upozornil, že podstatou změny klimatu je zvýšená koncentrace skleníkových plynů, z nichž nejvýznamnější roli má CO2. Vyšší obsah tohoto plynu v přízemní vrstvě atmosféry však pozitivně ovlivní tvorbu biomasy u C3 rostlin, dopad na C4 rostliny nebude tak výrazný. Naopak rostoucí teplota (podle scénářů změny klimatu do roku 2100 v ČR o 1,5 – 4,5 °C) vyvolá zvýšený výpar, teplejší vzduch pojme více páry, a to se projeví úbytkem půdní vláhy. Výraznější oteplení s sebou podle přednášejícího přinese také zkrácení období mezi setím a zralostí. Tento zrychlený vývoj bude mít však negativní vliv na výši výnosu.
Z dosavadních informací tedy vyplývá, že dopady změny klimatu na plodiny budou důsledkem souběžného působení zvýšení teploty a nárůstem koncentrace CO2 – kombinovaným efektem. „Ten by se měl na kvalitní půdě především středních nadmořských výšek projevit mírným nárůstem dlouhodobých průměrných výnosů, avšak pouze do té doby, než se zvýší průměrná teplota v ČR o 2 °C,“ vysvětlil prof. Žalud.
Se změnami klimatu dále souvisí větší četnost výskytu meterologických extrémů, ale také posun areálu škodlivých činitelů do vyšších nadmořských výšek. U škůdců se podle prof. Žaluda počítá s možností výskytu více generací, což s sebou nese zvýšení nákladů na ochranu.
Výrazné změny nastanou také v rozložení výrobních oblastí. Jak upozornil prof. Žalud, zvýší se na celém území deficit vody, z agroklimatického pohledu pomalu vymizí obilnářská a bramborářská výrobní oblast, které ustoupí řepařské a kukuřičné. „Postupnou aridizací klimatu se objeví dvě nové oblasti – mimořádně teplá a suchá, mimořádně teplá a mimořádně suchá, která zasáhne nejprve jižní Moravu,“ upřesnil prof. Žalud.
Jako perspektivní opatření se proto jeví šlechtění plodin na odolnost vůči suchu. Tomu se u kukuřice podle informací Ing. Karla Prokeše, Ph.D., z firmy KWS Osiva, tato společnost v nových šlechtitelských programech věnuje. „Cílem je produkce sušiny s menší závislostí na vodě,“ vysvětlil Ing. Prokeš.
Klíčové informace:
● Kukuřice je při intenzivním pěstování náročná na výživu, která může být částečně hrazena organickými hnojivy.
● Perspektivním opatřením v boji proti očekávanému nedostatku vody v půdě je šlechtění plodin na odolnost vůči suchu.
