Rok 2024 přinesl v pěstování kukuřice příznivou situaci nejen z hlediska výnosů, ale i nižšího výskytu škůdců. Navzdory příznivému výsledku z minulého roku, který byl ovlivněn především průběhem počasí, je potřeba věnovat zvýšenou pozornost oblastem s intenzivním pěstováním kukuřice a opakovaným výskytem bivoltinní populace zavíječe kukuřičného.
Právě v těchto lokalitách se totiž situace stává stále složitější. Důvodem je prodlužující se aktivita škůdce – výskyt jednotlivých vývojových stadií se rozprostírá do delšího časového úseku, což komplikuje načasování ochranných zásahů. V takovém prostředí může při absenci cílené ochrany dojít k výraznému nárůstu populace bivoltinní formy, která se v porostech postupně stává dominantní a způsobuje škody v pozdější fázi vegetace.
Klíčovým faktorem pro nižší tlak zavíječe na většině ploch v roce 2024 byl vývoj počasí v období hlavní vlny kladení vajíček – tedy zejména v červnu, kdy panovaly mimořádně vysoké teploty. Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byl červen 2024 teplotně silně nadnormální a zařadil se mezi 4 % nejteplejších červnů od počátku systematických měření. Takové podmínky mají negativní dopad na přežívání vajíček zavíječe – dochází k jejich zasychání a následnému přirozenému úbytku populace, což se pozitivně odrazilo na celkové míře napadení porostů. Píše o tom Ing. Štěpánka Radová, Ph.D., (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno) v Úrodě č. 6/2025.
Výskyt zavíječe kukuřičného byl během sezóny 2024 sledován prostřednictvím 21 fixně umístěných světelných lapačů (SL) Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) po celé České republice. První motýli byli zaznamenáni už 24. května na jižní Moravě (Oblekovice, okres Znojmo). V posledních letech se v nejteplejších oblastech Moravy setkáváme s bivoltinní populací zavíječe – tedy takovou, která má dvě generace za rok. Tato forma je složitější na monitoring i ochranu, protože výskyt škodlivých stadií je rozprostřený do delšího období. Od roku 2020 pozorujeme, že druhá generace bývá na některých lokalitách dokonce početnější než první. Po více než deseti letech se potvrzují jedinci dvougenerační populace ve světelných lapačích střední a severní Moravy, viz graf náletu ve SL Holice a Kujavy (okres Olomouc a Nový Jičín). I zde se objevují první motýli a pozdní zářijové nálety. V Kujavách se objevili poslední motýli 4. 9., v Holicích u Olomouce 5. 9., Oblekovicích na Znojemsku se objevil poslední motýl 28. 9., uvádí Ing. Radová.*