Další díl seriálu (Úroda 9/2024) odborníků z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., se zabývá normou, která byla v roce 2021 vydána v Německu a blíže konkretizuje možnosti realizace AFV (agrofotovoltaika).
Norma DIN SPEC 91434:2021-05 „Agrofotovoltaické systémy – požadavky na primární zemědělské využití“ je členěna tak, jak normy bývají. Obsahuje termíny a definice, požadavky na zemědělské hospodaření v rámci AFV sytému, možné technické řešení i požadavky na instalaci, provoz a údržbu. Zemědělská fotovoltaika (AFV) je v normě definována jako kombinované využití jedné plochy půdy pro zemědělskou výrobu jako primární využití a pro výrobu elektřiny jako sekundární využití. Dvojí využití půdy vede podle normy ke zvýšení ekologické a ekonomické efektivity využití půdy, ale v praxi může vést i k pozitivním synergickým efektům. V závislosti na návrhu systému může stavba nabývat významných ochranných funkcí (např. ochrana proti krupobití), stejně jako může přispět k zachycování dešťové vody a jejímu opětovnému využití pro závlahu. Norma dále uvádí, že zejména v teplejších letech a suchých oblastech lze očekávat také snížený výpar půdní vody vlivem zastínění, což může být dalším pozitivem v kontextu klimatických změn.
Norma definuje dvě kategorie AFV systémů, a to systémy s instalací se světlou výškou minimálně 2,1 m (kategorie I) se zemědělským využitím pod konstrukcí a systémy s instalací na úrovni terénu (kategorie II), u kterých je pro zemědělství využívána plocha mezi řadami instalovaných systémů. Pro kategorii II. norma uvažuje více technických řešení, kdy mohou být panely instalovány na pevné nosné konstrukci s neměnným sklonem a orientací, nebo mohou být panely instalovány na konstrukci umožňující natáčení panelů vůči Slunci (tzv. trasování). Toto odlišné řešení mění především velikost „zemědělsky nevyužívané plochy“ (na obrázcích „An“).
Aby bylo doloženo, že primárním využitím půdy je zemědělská produkce, nastavuje norma několik podmínek, které musí plochy AFV systému splňovat. První z nich je plošné omezení výše zmíněné „zemědělsky nevyužívané plochy“. Ta je pro kategorii I. definována hodnotou max. 10 % z celkové plochy záměru, pro kategorii II. pak 15 %. Na ploše s instalovanou AFV se i kvůli tomu předpokládá snížení výnosu ve srovnání s okolní půdou bez instalace solárních panelů. Podle normy je v rámci AFV systému nutné dosáhnout minimálně 66%, tzv. referenčního výnosu, který vychází z víceletých statistik výnosů z ploch bez instalace pro konkrétní oblast a pěstovanou plodinu.
Předpokládá se, že AFV systémy by mohly být instalovány také na půdy vyšších tříd ochrany, které doposud instalaci solárních panelů neumožňují. Zemědělská půda osazená solárními panely v rámci AFV systému by se nevyjímala ze zemědělského půdního fondu (ZPF), stejně jako by nebyly ovlivněny platby pro zemědělský subjekt v rámci zemědělských dotací. Uvedenou normou je možné se nechat inspirovat a využít její principy v rámci národního nastavení podmínek realizace AFV. Ta mohou odrážet specifika ČR či ochotu k podpoře plošné realizace AFV systémů. Je možné, že narůstající nastavené cíle ČR v rámci obnovitelných zdrojů energie (OZE) urychlí také zavádění podmínek pro realizace AFV na ZPF.*
Článek pro časopis Úroda (9/2024) zpracoval Ing. Tomáš Khel a Ing. Jan Vopravil, Ph.D., z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i.
Úvodní fotografie: Ukázka instalace pokusného AFV systému nad plantáž malin – ČZU v Praze Foto Tomáš Khel
