Sója je typickou plodinou z čeledi bobovitých (Fabaceae), která je schopna fixovat z atmosféry významnou část potřeby dusíku pomocí symbioticky žijících bakterií. Jedná se o početný rod diazotrofních bakterií Rhizobium sp. a specificky o příbuzný druh Bradyrhizobium japonicum. V optimálních podmínkách vystačuje fixace vzdušného dusíku (N2) až pro 80 % celkové potřeby dusíku pro výnos semen.
Pro dostačující výživu rostlin dusíkem ze symbiotické fixace je nezbytné posoudit výživný stav porostů fosforem a zejména mikroprvky, které se podílí na početnosti nodulů (hlízek), na aktivitě bakterií při fixaci vzdušného dusíku a na přeměně dusíku a zabudování do těl rostlin výměnou za asimiláty. Tématem výživy sóji se v Úrodě č. 5/2024 zabývá Ing. Tomáš Javor, DiS., ze společnosti AGROEKO Žamberk spol. s r. o.
Obvyklá praxe rostlinné výroby nevěnuje výživě porostů sóji zvláštní pozornost. O tom, že není prakticky potřeba cíleně hnojit půdu nebo přihnojovat porosty sóji během vegetace přesvědčuje pěstitele známá biologická vlastnost druhu Glycine max v samozásobení rostlin dusíkem ze symbiotické fixace bakteriemi žijící v hlízkách (výrůstcích) na kořenech. Z toho pramení dojem, že jsou zcela splněny nároky sóji na veškerou výživu. Rostliny sóji však projevují poměrně velký nárůst nadzemní biomasy okolo 10 t sušiny na hektar a takto optimální porost přijme mezi 320–380 kg N/ha, při kterém poskytuje výnos semene v rozpětí 3–4,5 t/ha, s biologickým potenciálem převyšující výnos 5 t/ha. Do počátku tvorby prvních poupat je potřeba dusíku porosty poměrně malá (v průměru okolo 60 kg/ha) ale následně s kvetením a tvorbou prvních lusků a semen na listových patrech významně stoupá jeho potřeba. V tuto dobu porosty maximalizují symbiotickou fixaci vzdušného dusíku. Intenzitu probíhající fixace N2 může pěstitel posoudit pečlivým vyrytím rostlin s kořeny. Menší počet nodů (hlízek) velikosti větší 4–5 mm souvisí s vyšší intenzitou zásobení rostlin dusíkem. Menší intenzita fixace je pozorována při hustším osídlení kořenů nody o menší velikosti. Větší nody na kořenech rostlin pomaleji stárnou a tvoří se v optimálních půdních podmínkách v kombinaci s kvalitní inokulací osiva, nejlépe bezprostředně před výsevem.*
