Poznatky o příjmu živin nadzemními částmi rostlin umožnily ve výživě rostlin značný rozvoj a využití dalších postupů ke zlepšení výživného stavu rostlin. Mezi ně patří především aplikace listových hnojiv. V posledních letech se oprávněně zvyšuje jejich využití v zemědělské praxi. Mimokořenová výživa však bude dostatečně účinná při respektování základních agrochemických a biologických principů.
Schopnost nadzemních částí rostlin absorbovat vodu a živiny byla rozpoznána přibližně před třemi stoletími. Využití aplikace živných roztoků na rostliny jako alternativního prostředku k hnojení plodin (např. révy vinné) je dokumentována již od počátku 19. století. Avšak až ve dvacátém století (a zejména v jeho druhé polovině), v návaznosti na rozvoj laboratorních a analytických možností, bylo věnováno značné výzkumné úsilí pro potvrzení domněnek o příjmu živin nadzemními orgány, jejich průniku do vodivých cest a následném transportu přijatých živin do dalších částí rostlin. Bylo zjištěno, že schopnost příjmu živin mají všechny nadzemní orgány (stonky, listy, květy, plody). Nejvíce se však na příjmu živin podílejí listy, vzhledem k velikosti jejich plochy a postavení na rostlině. Proto se všeobecně ustálily termíny hnojení na list a listová hnojiva. Další výzkum byl proto také zaměřen na chemickou a fyzikální povahu povrchových částí listů (především kutikuly), studium struktury listů rostlin a buněčnou fyziologii, včetně zaměření na potenciální mechanismy pronikání živin po jejich aplikaci na listy. Problematika mimokořenové výživy se tak stala významnou součástí výzkumu.
Význam mimokořenové výživy
Obecně jsou uváděny tři hlavní důvody, kdy je působení mimokořenové výživy efektivní:
- nejvíce je věnována pozornost podmínkám, když půdní vlastnosti omezují dostupnost živin pro přirozený příjem přes kořeny;
- význam mimokořenové výživy také stoupá, jestliže mohou nastat vyšší ztráty živin aplikovaných do půdy nebo tehdy, pokud je snahou omezit používání některých hnojiv s ohledem na poptávku veřejnosti, agroenvironmentální dopady či legislativní požadavky;
- v posledních letech také stále častěji nastávají situace, kdy se fáze růstu rostlin, vnitřní potřeba rostlin na živiny a podmínky prostředí vzájemně ovlivňují tak, že je omezena dostupnost či transport živin do rostlinných orgánů. V těchto „kritických“ fázích růstu je důležitý rychlý zásah, aby fyziologické procesy v rostlinách byly co nejméně (nejkratší dobu) narušeny nedostatkem živin.
Působení živin z listových hnojiv
Využití živin z listových hnojiv je ovlivněno mnoha faktory. Značný význam má velikost listové plochy (resp. podíl zachyceného roztoku na listech z aplikovaného množství), odtok postřikové jíchy z hydrofobních povrchů či smytí srážkami, nebo naopak rychlé vysušení aplikovaného roztoku. Značný význam má také rychlost a celková doba průniku živin povrchem listů k vodivým cestám a jejich následná translokace v rostlině. Při aplikaci přes listy musí živiny překonat kutikulu či jiné ochranné vrstvy listů. Živiny lépe a rychleji pronikají do mladších listů. V nich jsou ale více využity (např. jako stavební složky) a méně postupují do dalších orgánů. Starší listy (a také listy vystavené delší dobu suchu či vodnímu deficitu) mají silnější kutikulu, která průnik živin zpomaluje. Proto je důležité řešit mimokořenovou výživu na začátku kritického období (jako preventivní opatření), jak již bylo z jiných důvodů uvedeno dříve. Přestože je popisováno více možných vstupů živin z listových hnojiv (průduchy, okolím trichomů, lenticely apod.), prostup přes kutikulu a pokožku listů je stále uváděn jako nejvýznamnější. Některé procesy příjmu však ani dodnes zatím nebyly řádně objasněny.
Ing. Jindřich Černý, Ph.D., prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c., Ing. Ondřej Sedlář, Ph.D., doc. Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., Ing. et Ing. Simona Procházková, Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, FAPPZ, ČZU v Praze
Celý článek naleznete v časopisu Farmář č. 2/2024.