Zonální aplikace hnojiv u obilnin je velmi diskutovanou otázkou. U ozimé pšenice je cílem podpora rozvoje rostlin na podzim za účelem dobrého přezimování a podpory odnožování, včetně rychlého regeneračního růstu na jaře. Dalším faktorem je eliminace aplikace hnojiv na povrch půdy z důvodu rizik poškození půdní struktury a z důvodu zvýšení efektivity jejich využití.
Tématem se spolu s dalšími autory zabývá doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze. Autoři v úvodu konstatují, že z hlediska výnosu nelze jednoznačně efekt zonálního hnojení považovat za primární faktor. Tato technologie je základem tvorby silných a dobře odnožujících porostů, které jsou následným hnojením udržovány v dobrém výživném stavu, aby nedošlo k redukci výnosotvorných prvků.
Otázka zonálního hnojení obilnin je však spojena i s přímým vlivem na vlastnosti půdy. V důsledku zapravení hnojiv do hloubky 100 až 120 mm pod povrch dochází rovněž ke kypření půdy v místě průchodu kypřicího dlátka a k tvorbě hrubší struktury na povrchu půdy, včetně vzniku zón infiltrace vody. Hrubší struktura zvyšuje odolnost povrchu půdy proti rozplavení, zejména při vyšší srážkové aktivitě na podzim a v zimě. Obrázky dokumentuje stav povrchu půdy na plochách se zonální aplikací hnojiva pod řádek obilniny do hloubky 120 mm (1); na plochách bez kypření půdy a zonálního hnojení na kolejemi nezatížené části pozemku (2) a na ploše zatížené přejezdy mechanizace na podzim 2017 (3). Zonální hnojení při setí s využitím systémů hlubšího ukládání hnojiv do půdy, tj. min. do hloubky 100 mm, přispívá k eliminaci zhutnění horních vrstev půdy, které vzniká v důsledku předseťové přípravy, čím se zvyšuje infiltrační schopnost půdy, snižuje se riziko přemokření při vyšších srážkách a přispívá k lepšímu rozvoji kořenového systému do spodních vrstev půdy, včetně jeho rychlejšího prorůstání k zóně hnojiva.*
