Není pochyb o tom, že v posledních patnácti letech u nás trvale klesá přívod živin do půdy. Nejde pouze o základní důležité prvky dodávané zejména minerálními hnojivy, ale i o deficit organických látek. Výrazný pokles stavů hospodářských zvířat s sebou přinesl snížení produkce statkových hnojiv – zdroje živin a organických látek. Novým hnojivem může být digestát po metanové anaerobní fermentaci z bioplynových stanic. Pozor ovšem! Dusík se z něj uvolňuje velmi rychle, a proto je třeba dbát na dodržování zásad akčního programu nitrátové směrnice.
Značná část sedmého ročníku konference Kukuřice v praxi 2008 byla letos věnována právě výživě a hnojení kukuřice, a to především v kontextu očekávaných globálních klimatických změn. Nezapomnělo se ovšem ani na jiné aspekty pěstování této velmi významné plodiny. V průběhu ledna se konference konala na několika místech republiky. Jejími pořadateli byly Agronomická fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity (MZLU) v Brně a společnost KWS Osiva, s. r. o.
Nové postavení kukuřice
Fenoménem posledních několika let se ve vyspělých zemích stalo zajištění energie. Zásoby fosilních zdrojů energie se vyčerpávají a jejich ceny rostou. Je otázkou, jak se lidstvo s tímto závažným problémem vyrovná, vezmeme-li navíc v úvahu, že potřeba energie i potravin v některých ekonomicky se rozvíjejících státech narůstá (Čína).
Využití kukuřice nejen pro krmivářské účely, popřípadě v potravinářství, bylo na akcích společnosti KWS prezentováno již několikrát. Při lednových konferencích na ně byl položen mimořádný důraz z několika úhlů pohledu. „Energie může růst i na poli, protože v biomase se jí skrývá spousta,“ uvedla v Hradci Králové, kde se konference redakce Zemědělce zúčastnila, Ing. Ludmila Kačicová, regionální poradkyně KWS Osiva, s. r. o., ve středních, severních a části východních Čech. Zároveň upozornila na konkurenci produkce biomasy a potravin. „Jisté je, že základem je při všech alternativách úrodnost půdy a její udržení,“ zdůraznila.
Klima se mění
Měnícímu se klimatu věnují v posledních letech pozornost nejen vědci, ale také vlády mnoha zemí. „Informací je spousta, nicméně údaje jsou často kusé, útržkovité a chybí ucelený přehled,“ uvedl Ing. Tomáš Lošák, Ph.D., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Dále si položil otázku, o co vlastně jde, čím jsou změny klimatu způsobeny a jaké mají praktické dopady na lidstvo i zemědělství.
„Hlavní příčina změny je zřejmá. Člověk svojí činností, zejména spalováním fosilních paliv, produkuje skleníkové plyny, především oxid uhličitý (CO2), které mají schopnost zachycovat dlouhovlnnou radiaci vycházející ze zemského povrchu. Spodní vrstva atmosféry a povrch Země se proto ohřívají, a tak je porušen doposud vyrovnaný bilanční vztah mezi přicházející sluneční radiací a zmíněnou radiací dlouhovlnnou.
Zvyšující se koncentrace skleníkových plynů způsobuje změny klimatu. Primárním dopadem je zvýšení teploty, která má však přímou vazbu k dalším meteorologickým prvkům, například ovlivňuje změny vlhkosti či tlaku vzduchu, tvorbu oblačnosti, pohyb vzduchových hmot a v konečném důsledku celý klimatický systém,“ řekl Ing. Lošák.
Voda alfou a omegou
Za posledních 150 let vzrostla na Zemi průměrná teplota vzduchu o 0,6 oC. Podle prognóz poroste i nadále. Optimistický scénář počítá se zvýšením v roce 2050 v ČR o 1,0 – 1,5 oC, pesimistický dokonce o 2 – 4 oC, přičemž během letních měsíců bude nárůst vyšší než v zimě. Teplejší roky se vyskytují i v našich podmínkách. Například rok 2007 byl u nás nejteplejším rokem za posledních 232 let s průměrnou teplotou 9,1 oC.
Větší problémy než teplota ale způsobí podle Ing. Lošáka nedostatek vláhy. „Přestože roční suma srážek nebude pravděpodobně nižší, úbytek bude patrný na jaře a především v létě, zatímco v zimě bude srážek o něco více. Protože bude v létě tepleji, zvýší se vypařování vody z půdy a prohloubí se její nedostatek, což bude pro rostliny významným stresujícím faktorem,“ shrnul Ing. Lošák. Dále upozornil na prognózu většího výskytu přívalových dešťů na úkor „zahradnických“.
Od loňského roku řeší na Agronomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně pod vedením prof. Ing. Zdeňka Žaluda, Ph.D., rozsáhlý výzkumný záměr s názvem Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu. Jeho zadavatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ukončení je naplánováno v roce 2012.
„První poznatky již máme, závěrů je více, a tak se zmíním jen o některých,“ řekl Ing. Lošák a pokračoval: „Pokud jde o rostlinnou výrobu, tak v budoucnu v letních měsících klesne počet dní vhodných pro zpracování půdy a setí (příliš suchý profil), budou ohroženy časné výsevy (ozimá řepka) a následné seče na TTP (nižší nárůst biomasy). Je předpoklad, že s nárůstem obsahu oxidu uhličitého v atmosféře se bude zvyšovat intenzita fotosyntézy, a tedy i výnosy plodin, a to až o 17 %. Tento proces nebude ovšem automatický, ale bude limitován dostatkem živin v půdě a především vody. A s deficitem vláhy si obtížně poradíme, protože v našem státě nejsou dostatečné zdroje vody pro velkoplošné závlahy, které jsou rovněž nereálné z ekonomického hlediska.“
Kukuřice potřebuje živiny
Jak Ing. Lošák dále uvedl, z hlediska praktického zemědělce bude nezbytné zajistit rostlinám vodu. Jednou z cest, není-li možné zavlažovat, je podpora rozvoje kořenového systému při harmonické výživě makro i mikro prvky. Rozvinutý kořenový systém zajišťuje větší stabilitu rostlin a je i předpokladem zvýšeného příjmu vody a v ní rozpuštěných živin. Přímou vazbu na růst kořenů mají především dusík, fosfor a vápník. Draslík zvyšuje odolnost vůči suchu (vadnutí), poléhání rostlin, chorobám i nízkým teplotám.
„Výživa musí být vyvážená a dostačující. Vyšší teplota stimuluje příjem živin rostlinou (výrazněji například fosforu), a proto bude v budoucnu nezbytné pokrýt narůstající požadavky rostlin na živiny zvýšeným organo-minerálním hnojením,“ upozornil Ing. Lošák a zdůraznil, že při vyšším odběru živin rostlinami bude nezbytná pravidelná (ideálně každoroční) analýza půdy na obsah živin. „Na základě výsledků rozborů půdy i rostlin lze potom hnojení objektivně korigovat,“ dodal.
Zapomínat se nesmí ani na hnojení organickými (statkovými) hnojivy. Jsou zdrojem živin i organických látek, jejichž roční bilance je již delší dobu záporná. Pokud jde o kukuřici a její využití pro výrobu bioplynu, nabízí se možnost zužitkování „odpadu“ z bioplynových stanic – digestátu. Složení digestátu závisí na vstupních surovinách (kejda, hnůj) a kofermentorech (například kukuřičná siláž). Obsáhlou přednášku na téma porovnání kvality a využití kejdy a digestátu při hnojení kukuřice zpracovali Ing. Jiří Dostál, CSc., z firmy Agroeko, spol. s r. o., Žamberk a prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc., z MZLU v Brně. Protože se nemohli konference v Hradci Králové zúčastnit, přednesl ji Ing. Lošák.
„Při použití hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem, mezi něž patří i digestát, je třeba mít na zřeteli, že je vhodné dávky v průběhu vegetace dělit na dvě až čtyři,“ zdůraznil s tím, že čím více se velikost dávky přiblíží odběrovým schopnostem rostlin, tím nižší jsou ztráty živin vyplavením. V kukuřici se pro aplikaci tekutých statkových hnojiv osvědčily zejména hadicové aplikátory při výšce porostu 30 – 80 cm, při které jsou nízké ztráty emisí čpavkového dusíku. Nevýhodou digestátu je nižší obsah organických látek a sušiny, o 40 – 50 % proti kejdě. Bude tedy nutné dodávat materiál bohatý na organické látky, především zaorávat slámu.
U digestátu je třeba sledovat také obsah vybraných rizikových prvků, hlavně zinku, protože jeho obsah by mohl v některých případech překračovat povolený limit 400 mg Zn/kg sušiny statkového hnojiva. Ing. Lošák ale upozornil, že limit pro obsah zinku by měl být v dohledné době zvýšen. Zinek je při pěstování kukuřice rozhodujícím mikroprvkem a právě kejda i digestát jsou jeho vhodnými zdroji.
