Stejně jako se vyvíjejí trendy v umění, módě, architektuře a dalších oblastech, módním trendem v oblasti bylin, okrasných rostlin se v posledních letech stala také levandule. Jak s pokorou říká majitel Levandulové farmy Židovice Mgr. Petr Nový, za tento trend nesou jistou míru zodpovědnosti. Tato rodinná farma se do povědomí veřejnosti dostala v roce 2012, ale už od roku 2007, poté, co se do oblasti Podřipska přistěhovali, levandule na jejich pozemcích rostla. Sympatické na této farmě je, že majitelé na svém půlhektarovém políčku hospodaří s láskou, ekologicky (mají bio certifikaci) a v rodinném kruhu. Rozhodující je pro ně kvalita, ne kvantita. Z koníčka, kterým levandule dříve pro rodinu byla, roste statný kůň, vyžadující stále více pozornosti. A tak se archeologie, současné zaměstnání a dětský sen majitele začíná rozpouštět v jiné lásce, levanduli.
Povolání archeologa znamená precizní přístup k práci, vícekrát ověřené informace a s těmito zažitými návyky přistupuje Mgr. Nový i k samotné levanduli. Než se se ženou Annou Novou Kučerovou pustili do pěstování této aromatické rostliny na větší ploše, nastudovali dostupnou literaturu, chtěli mít jistotu, že v jejich podmínkách levandule poroste. „Musíme počítat s tím, že levandule je středomořská rostlina a na naše podmínky se musí nějakým způsobem adaptovat,“ vysvětluje majitel farmy a ukazuje názorně schopnost adaptace různě starých rostlin přímo na poli. Zatímco mladé rostliny rostou bujně, mají větší květenství, zhruba do pěti let začíná keř reagovat na místní klimatické podmínky zkracováním délky stonků, velikostí květenství a kompaktnějším růstem. Levandule, která je přizpůsobena suchu a teplu, by mohla být i ukazatelem intenzity sucha. Když začne vadnout i tato rostlina, je zle. Intenzivní deště, jaké například přinesly letošní jaro a počátek léta, znamenají naopak opožděný vývoj, zejména kvetení.
Na poli by pozorný návštěvník farmy napočítal přibližně padesát kultivarů levandule, dalších dvacet pěstují bokem. Znamená to zhruba co řádek, to kultivar. S nadsázkou lze farmu nazvat malou botanickou zahradou. O tom, že jde majitelům farmy také o osvětu, hovoří cedulky umístěné u jednotlivých řádků s informací o druhu, kultivaru, zemi původu i využití dané levandule. Na poli mají vlastně celý svět, tedy kultivary z Ameriky, Kanady, Nového Zélandu, Francie, Bulharska, České republiky… Snad jen japonské jim chybí. „Snažíme se získat nějaký japonský kultivar, ale zatím jsme se nedokázali naladit na jejich mentalitu. Nechápou, proč chceme jejich levanduli, když oni sami ji v minulosti přivezli z Evropy,“ říká s úsměvem pěstitel.
Levandule je kráskou mnoha tváří, nenáročnou, jindy vrtošivou, v našich podmínkách ještě plně nepoznanou. Vždyť v Čechách přichází podle „levandulového archeologa“ do povědomí až v 19. století. Před novověkem zatím neexistují doklady toho, že by se zde pěstovala. Pokud se této aromatické rostlině věnuje péče a snaha, kvalitou se blíží Bulharsku a Francii. Francouzští pěstitelé mají podle Mgr. Nového pravdu v tom, že levandule roste u nich, a jakmile se dostane někam jinam, z principu to nemůže být to samé. „Nicméně, kdybych dal francouzskému farmáři přivonět oleje z levandule Maillette, jejíž sazenice máme přímo z Provence, asi by nepoznal rozdíl,“ dodává s úsměvem pěstitel. A co může příznivce levandule možná překvapit, je fakt, že za největšími lány této plodiny nepojede do Francie, ale do Ameriky.*
Více informací se dočtete v časopise Úroda (10/2020).
