Ke zvýšení biodiverzity by mohlo vést rozorání částí druhově chudých travních porostů v chráněných územích. Vedlo by k rozšíření vzácných druhů rostlin, zejména ze skupiny plevelů, které v minulosti vymizely kvůli intenzivnímu zemědělství. Následně by vzrostla biodiverzita živočichů, především hmyzu.
Ukazují na to výsledky projektu, na němž se podílí v Národním parku Podyjí vědci z Mendelovy univerzity v Brně, Zemědělského výzkumu z Troubska a Botanického ústavu AV ČR. Na některých místech se skutečně obnovit výskyt již dříve zmizelých rostlin. Mendelova univerzita o tom informovala v tiskové zprávě.
Ve spolupráci s vedením národního parku vědci vytipovali několik lokalit, které sloužily zemědělcům ještě před pár lety, nebo i před druhou světovou válkou, jako orná půda. Okraje travních porostů rozorali a sledují, jaké druhy rostlin se zde objeví. Předloni tak navázali na pilotní experimenty, které zde začaly už před 15 lety a při nichž se rozorávala místa, kde různé vzácné plevele dříve prokazatelně rostly.
„Ukazuje se, že některá místa jsou pro rozorání spíše nevhodná. Jsou to místa, kde se objevují pouze běžné polní plevele či dokonce invazní druhy, jejichž podpora rozhodně není naším cílem. Proto nejde naši metodu zobecňovat, ale je potřeba bedlivě vybírat místa, kde může takový zásah pomoci," vysvětlil Mgr. Martin Jiroušek, Ph.D, Ústav biologie rostlin Agronomické fakulty Mendelovy univerzity. Také se ukazuje, že když se neoře pravidelně každý rok, ale třeba v pětiletém cyklu, tak některé populace postupně ubývají, jiné se naopak dokážou i bez dalšího zásahu množit.
„Výsledky a doporučení budeme finalizovat příští rok, aby bylo možné naše experimenty aplikovat i na jiné lokality, ať už v chráněných oblastech nebo na pozemcích environmentálně smýšlejících zemědělců," poznamenal Jiroušek. Podklady z metodik by mohly časem sloužit k prosazení tohoto způsobu managementu do ochranářské a zemědělské politiky. K obnově lokální druhové skladby se přistupuje různě, každá Správa CHKO nebo národního parku má jiné priority. „Například v Bílých Karpatech už dlouhodobě používají pro osev regionální travní směsi, což je bezvadné. Spíše na začátku je zatravňování pomocí druhů regionálního původu v jiných chráněných oblastech Moravy," popsal Jiroušek.*
