Pěstování zemědělských plodin a sucho jsou spolu slučitelné, ale má to své limity. Kromě závlah jsou v zemědělské praxi stále velké rezervy v zadržení vody v půdě a jejím efektivním využití rostlinami. Je to podobné jako v domácnostech nebo na zahrádkách, kde velmi pomalu měníme zažité návyky, při kterých dochází ke zbytečným ztrátám vody (například každodenní zalévání zeleniny postřikem).
Na polích nyní probíhá příprava půdy k setí ozimů (pozn. redakce: sloupek byl přijat k publikování v polovině srpna), při které často ztrácíme zbytky vody z proschlé půdy. Půdu po podmítce, orbě, hlubokém kypření je třeba povrchově ošetřit pěchy, Cambridge válci a podobně, abychom rozrušili hroudy, zabránili jejich přeschnutí a zároveň omezili výměnu vzduchu v půdě a v přehřáté vrstvě nad jejím povrchem. Přestože je půda v letošním roce více proschlá a prohřátá, jsou používány obdobné postupy jejího zpracování včetně hlubokého kypření jako v minulých letech.
Velkou výzvou současnosti a budoucnosti je zlepšení struktury půdy, na kterou má významný vliv pravidelné vápnění a hnojení kvalitními statkovými a organickými hnojivy s vyšším podílem C : N (hnůj, kompost, separát, zelené hnojení), a její schopnosti zadržet vodu. Postupné oteplování zvyšuje mineralizaci organických látek v půdě (zejména teplejší podzimy a zimy) a klade stále vyšší nároky na jejich vyrovnanou bilanci v půdě. Čím více půdu kypříme (aerace) a intenzivněji zpracováváme, tím více organické hmoty bychom měli do půdy vracet.
Letošní rok nám naznačil, k jakým změnám může docházet v důsledku změny klimatu: vyšší teploty, častější přísušky, intenzivní lokální srážky, výsušné větry a podobně. V návaznosti na tyto změny budou v příštích letech stále více nabývat na významu konzervativní postupy v hospodaření na půdě, kdy ponecháním slámy a posklizňových zbytků na povrchu půdy v letním období budeme omezovat její prohřívání a ztráty vody výparem. Následné zpracování půdy bude prováděno v úzkých pásech nebo bude seto přímo do mulče. Lepší hospodaření s vodou v půdě a omezení nepříznivých vlivů sucha na stabilitu výnosů zemědělských plodin si vyžádá souběžné změny v krajině zabraňující její přehřívání a vysychání (dělení velkých půdních bloků, mokřady, remízky, větrolamy, rybníky, ekologické úhory, agrolesnictví a podobně).
Se suchem se většinou lépe vypořádají ozimé plodiny než jarní, což potvrdily také výnosy dosažené v roce 2015 a 2018. Tolerantnější k suchu jsou také plodiny a odrůdy, které dokážou v průběhu vegetace lépe korigovat výpadky jednotlivých výnosotvorných prvků (například obilniny a kompenzační typy odrůd). Ve využití vody jsou efektivnější druhy plodin s C4 metabolismem jako kukuřice, čirok, laskavec nebo proso. Čirok má přitom o čtvrtinu až třetinu nižší potřebu vody na produkci 1 kg sušiny v průběhu vegetace než kukuřice. Perspektivní je také pěstování směsí druhů nebo odrůd zemědělských plodin (intercropping).*
