Posledních několik dekád názorně demonstrovalo, že zvyšování frekvence a intenzity sucha je jedním z hlavních průvodních jevů současné klimatické změny, a to jak v měříku globálním, tak středoevropském. „Sucho“ je však velmi obecný termín a zahrnuje celou škálu jevů, které se můžou projevovat poměrně rozdílně. Často tedy mluvíme například o suchu meteorologickém, které definujeme jako nedostatek atmosférických srážek nebo zápornou klimatologickou vodní bilanci mezi srážkami a výparem, či o suchu hydrologickém, projevujícím se sníženým průtokem v řekách, či nízkou hladinou podzemních vod.
Mgr. Jan Řehoř, Ph.D., z Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a Masarykovy univerzity se konkrétně vyjádřil k suchu, které je často nazýváno jako „zemědělské“. Přesnějším pojmenováním je možná termín „půdní sucho“, neboť ho obvykle definujeme právě pomocí snížené vlhkosti ve vrchních vrstvách půdy, což následně vede k dopadům nejen na zemědělství, ale také na lesy a další přírodní systémy, vysvětlil vědec.
Ve střední Evropě dochází k výraznému nárůstu četnosti a intenzity půdního sucha v letním půlroce (duben–září) s nejdramatičtějším vývojem v období duben až červen. V průběhu letního půlroku padá čím dál větší množství srážek v konvektivní formě, tedy z přeháněk a bouřek. To vede ke zvýšené nerovnoměrnosti srážkových úhrnů. V zimním půlroce se četnost půdního sucha příliš nemění. Větší podíl srážek ovšem padá ve formě deště, a přestože úhrn srážek neklesá, půdní vlhkost je v jejich závěru v průměru nižší, než bývala, což je způsobeno menší a kratší akumulací sněhu a vyšších výparem. Proces ještě podstatně zesiluje na teplotu navázaný dřívější počátek vegetačního období, které dnes začíná ve srovnání s normálem 20. století přibližně o dva až tři týdny dříve. Brzký růst rostlin pak vede ještě k výrazně vyšší evapotranspiraci, vysvětluje vědec.
Výše popsané mechanismy můžeme podle něj do značné míry aplikovat na většinu dalších oblastí s mírným klimatem kontinentálního nebo přechodného typu na severní polokouli. Zde vidíme dramatický nárůst četnosti sucha v oblasti východní Evropy (ještě výraznější než v českých nížinách), především na Ukrajině a v jižním Rusku, které jsou velmi významné pro svoji produkci obilovin. Oblast s nebývale rychlým nárůstem četnosti sucha pak pokračuje dále na východ až do východní Číny. V mírném klimatu Severní Ameriky je rozsah vysychajících oblastí o něco menší než v Evropě nebo v Asii. Výjimkou je zemědělsky významný „středozápad“ USA, kde je rychlost nárůstu četnosti sucha více než dvojnásobná oproti průměru celého severoamerického kontinentu, upřesnil Mgr. Řehoř.
Středomoří je oblastí, které je dlouhodobě připisované vysychání, avšak z pohledu statistiky se zde podle Mgr. Řehoře půdní vlhkost příliš nemění, protože v letních měsících zde byla i dříve půda téměř úplně vyschlá (ani vyšší teploty už tedy nemůžou způsobit další pokles) a naopak v zimě zde místy narostly srážky. I přesto zde můžou mít rostoucí dopad na zemědělskou produkci čím dál extrémnější horké vlny v létě a pokles hladin podzemních vod může ztížit možnosti zavlažování, které je ve Středomoří hojně využíváno.
Charakterem klimatu jsou nám nejvzdálenější tropické oblasti, které ale tvoří podstatnou část zemského povrchu. Změny půdní vlhkosti jsou v této oblasti spjaté s velkoprostorovou atmosférickou cirkulací okolo rovníku, tzv. Hadleyho buňkou. Ta je obrovským výměníkem tepla, zajišťující jeho transport do vyšších šířek a zároveň určující vlhkostní poměry tropů. Jak uvedl Mgr. Řehoř, více srážek padá v monzunových oblastech jihovýchodní Asie, kde dochází místy i k růstu půdní vlhkosti, byť především v monzunové „vlhké“ sezóně a nemusí to vždy zabránit suchu v jiných částech roku. Přesto můžeme považovat rýži, která je produkována primárně právě v těchto oblastech, za plodinu málo ohroženou suchem. Naopak k výraznému vysychání dochází v centrální Africe, čímž jsou ohroženy zbytky tropických deštných lesů i zemědělské oblasti vzniklé jejich vykácením. A v úplně nejhorší situaci je pak Jižní Amerika, která celkově jako kontinent vysychá zřejmě nejrychleji ze všech a růst četnosti a intenzity půdního sucha se týká nejvíce oblasti sahající od střední a jižní Amazonie až po severní Argentinu. Zde jsou výrazně postiženy oblasti s vysokou produkcí sóji a pšenice, kdy plocha zasažená suchem dosahovala v posledních letech stovek procent průměru posledních dekád 20. století, shrnul Mgr. Řehoř.
Úvodní obrázek: Statisticky významné trendy půdní vlhkosti od roku 1981 podle modelu SoilClim, vyjádřené v procentech za deset let (přejato z publikace v Environmental research letters).
Tato zpráva byla publikována na www.trvaleudrzitelnezemedelstvi.cz, kde naleznete další zajímavé články.
Podrobné informace k tomuto tématu přinese časopis Úroda.*
