Je pravděpodobné, že význam závlah v pěstitelských technologiích bude stoupat. Nejvíce se uplatní v nejteplejších a nejúrodnějších oblastech České republiky, které jsou zároveň suché a voda tam je limitujícím faktorem výnosů. Navíc, meteorologové upozorňují na prokazatelné oteplení v posledních desetiletích. Jaké možnosti mají tedy při takovém vývoji například pěstitelé brambor? Na tuto otázku i další mohli nalézt odpověď účastníci semináře na téma Závlaha brambor a jejich hnojení dusíkem, který se konal v Havlíčkově Brodě.
Jak uvedl RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, CSc. z Českého hydrometeorologického ústavu, na 60 % území ČR je roční úhrn srážek do 750 mm, za hranici sucha se považuje hodnota 550 mm, nedostatek půdní vláhy se projeví tehdy, když ve vegetačním období spadne méně než 340 mm, hodně ale také záleží na vlastnostech půdy. Například v loňském roce chybělo ve vegetačním období na většině území více než 200 mm srážek. Celkové roční množství srážek se sice v posledních letech nijak výrazněji nemění, ale jsou variabilnější a častěji se vyskytují extrémy. V létě spadne 40 % srážek, stoupá ale počet takových, při kterých naprší více. To je ale nepříznivé, protože se voda nestačí vsáknout do půdy a rychle odteče.
Podle dat od roku 1961 průměrné roční teploty vzduchu měřené na stanici Brno – Tuřany stoupají. „Oteplení je prokazatelné, dříve nastává kvetení, posunují se fenofáze. Rostou také počty dní s teplotami nad 30 °C, někdy dokonce selhává závlaha. Vzestup teplot ale neznamená, že u nás nebude mrznout,“ zdůraznil RNDr. Rožnovský.
Nadějné výsledky z pokusů
O dosavadních výsledcích pokusů se závlahou a hnojením brambor ve Valečově referoval Ing. František Doležal, CSc., z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Pokus probíhal v letech 2001 až 2004 na pěti variantách s různými termíny aplikace statkových (na jaře a na podzim) a minerálních hnojiv (celá dávka před sázením 120 kg N/ha, část před a část během vegetace, např. 60 a 60 kg N; pouze během vegetace; bez hnojení). Ve variantách byly použity poloraná odrůda Agria a polopozdní Samantana. Předzávlahový sací tlak se měřil pomocí čidel umístěných v půdě a ve většině případů byl 35 KPa, při jeho dosažení se začalo se závlahou. K té se použily kapkovací hadice RAM o vnějším průměru 17 mm s kapkovači o výkonu 1,2 l/hod o rozchodu 0,3 m. V prvních dvou letech byly hadice uloženy 1,5 metru od sebe na dně každé druhé brázdy, v následujících pak 0,75 m od sebe na vrcholu každého hrůbku a přikryty třemi centimetry půdy. „Účinnost závlahy je ve středně těžkých půdách dostatečná i při ekonomicky výhodnějším uložení ob řádek,“ konstatoval Ing. Doležal.
Výsledky ukázaly především výhody jak kapkové závlahy, tak mikropostřiku. „Zavlažované varianty měly větší výnos, menší obsah sušiny a škrobnatost, ale větší výnos škrobu z hektaru. Hlízy z variant bez závlahy, které byly nedostatkem vody stresované, měly větší obsah nitrátů a glakoalkaloidů,“ uvedl Ing. Josef Vacek, PhD. z Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod, s. r. o.. Dále rychleji dozrávaly a nevyskytovala se na nich strupovitost.
Mimo těchto znaků se v pokusu v pokusu sledovala jakost prosakující vody, a to v hloubce 0,6 m pomocí sukčních kelímků a také lyzimetry. Vyplavování dusičnanů samozřejmě záleží na podmínkách pro mineralizaci, přesto pokusy až na výjimky potvrdily, že závlaha nemá vliv na zvýšení koncentrací dusičnanů pod kořenovou zónou.
Ukázalo se ale, že jejich vyplavování v zimě a na jaře je výrazně větší tehdy, když se na podzim hnojí chlévským hnojem. Tomu by bylo možné předejít použitím krycí plodiny v zimním období, nebo jarní aplikací, kdy je ale třeba vyřešit návaznost na přípravu půdy před sázením. Na možné nebezpečí upozornila varianta s kejdou zapravenou na jaře, která se kvůli přílišnému vlhku nerozkládala a následkem byl vznik toxického anaerobního prostředí. Bližší informace o pokusu přímo od autorů přinese Úroda č. 10.
Lepší využití, větší úroda
„Se závlahou mají rostliny více kořenového vlášení, hnojivo je lépe využité, a proto jsou náklady na hnojení menší. Výhodou je přesné dávkování a automatizace. Celkový přístup je ale složitější, potřebuje proto kvalitní metodiku i pracovníky,“ zdůraznil Ing. Luděk Cimpa ze společnosti Netafim Czech, s. r. o. Dodal, že mikrozávlahy se v současné době používají asi na třech milionech hektarů. Kapková závlaha pracuje při nižších tlacích (1 – 3 bar) a šetří proto energii použitou k čerpání vody.
Ing. Cimpa pro brambory doporučil závlahový interval dvakrát za týden až jedenkrát za dva dny. „V případě efektivních srážek, tedy minimálně 5 mm, začněte zalévat až po třech dnech při současné dodávce dusíku, který voda vyplavila,“ dodal. Podle něj by se mělo zalévat na 75 až 90 % maximální vodní kapacity půdy, popřípadě ve výši 80 až 85 % evapotranspirace. Při hnojení je vhodné dodat 40 % živin před sázením a zbytek během vegetace. Jak Ing. Cimpa uvedl, závlaha zvyšuje podíl hlíz nad 50 mm a podle zkušeností z Německa je hektarový výnos možné zvýšit i o 43,5 %. Na svých webových stránkách pak firma uvádí jako běžné zvýšení výnosu o 20 %. Vysoký výnos velkých hlíz je přitom žádoucí především u odrůd používaných na výrobu bramborových lupínků a hranolků.
Klíčem je správná aplikace dusíku
Správná aplikace dusíku je klíčem ke kvalitě a výnosu. „Dusík v půdě v období tvorby poupat má velmi významný vliv na výnos a podíl hlíz nad 50 mm. Stolní hodnota brambor ale klesá s obsahem NO3- v půdě při sklizni,“ zdůraznil Ing. Jiří Dostál, CSc., ze společnosti Agroeko Žamberk, spol. s r. o., Velmi těsný je podle něj také vztah mezi obsahem Mg v půdě a zvýšením kvality hlíz.
Se zkušenostmi ze Slovenska se přijel podělit prof. Ing. Ján Bízik, DrSc, z bratislavského státního podniku Hydromeliorácie. Závlahy mají podle něj v suché oblasti kolem hlavního města Slovenska rozhodující úlohu, roční úhrn srážek se tam totiž pohybuje v průměru kolem 580 mm. Doporučil také účastníkům orientovat kapkovače směrem nahoru, jinak nasávají nečistoty při vypnutí. Tento sifónový efekt ale nejnovější technologie nemají.
