Nedílnou podmínkou poskytování přímých podpor českým zemědělcům je dodržování správné zemědělské praxe. Jeden z požadavků zakazuje pěstovat širokořádkové plodiny, jako například kukuřici, slunečnici či brambory, na pozemcích silně ohrožených erozí. Stejně jako v loňském roce budou i letos probíhat kontroly podmíněnosti, tzv. cross compliance, a kdo tyto požadavky poruší, budou mu kráceny či odňaty přímé platby.
Řada zemědělců, a to nejen na Českomoravské vrchovině, v Českém středohoří či na Šumavě to považuje za šikanu. Například na Vysočinu brambory vždycky patřily, stejně jako skot, který se už bez kukuřice neobejde. Nehledě na to, že řada zemědělských podniků vlastní nebo buduje bioplynové stanice, které je třeba taktéž „nakrmit“ kukuřičnou siláží. Což takhle hledat řešení a přijatelné postupy, které by erozi vyloučily, ale zemědělce by v podnikání příliš neomezovaly? A věřte, nemuselo by se pátrat moc!
Kovbojský osevní postup
Týden před Vánocemi jsme se vydali do Čejče, na Horákovu farmu, a. s. „V současné době hospodaříme přibližně na 1100 hektarech orné půdy, s ohledem na bioplynovou stanici bychom však potřebovali ještě dalších asi dvě stě hektarů,“ přivítal nás spolumajitel farmy Ing. Oldřich Horák. „Na této výměře se již může využít moderní výkonná technika, která je zárukou vysoké produktivity. Že nejde o plané řeči, je vidět z následujících čísel: na původní farmě, která byla v roce 1995 v privatizačním projektu statku Hodonín určena na vykrytí restitučních nároků a za níž jsme restituentům zaplatili za stát třicet pět milionů korun, pracovalo sto dvacet lidí a patnáct techniků. Dnes máme pouze třicet tři zaměstnanců a farmu řídí dva synové inženýři a dcera veterinářka.“
„Samozřejmě jsme změnili zaměření farmy a zejména osevní postup,“ pokračuje Oldřich Horák. „Celý svůj život fandím kukuřici, a ta je také hlavní plodinou na našich polích. Zaujímá tři čtvrtiny výměry, na zbylé ploše pak pěstujeme pšenici. Tento netradiční, řekl bych přímo kovbojský osevní postup, už využíváme úspěšně téměř 15 let. Kukuřice na zrno nám dává průměrný výnos nad devět tun po hektaru, u kukuřice na siláž, kterou pěstujeme pouze pro potřeby bioplynové stanice, se výnos zelené hmoty z hektaru pohybuje kolem sedmdesáti tun.“
Jednu třetinu produkce kukuřice spotřebují na Horákově farmě v živočišné výrobě, druhou třetinu „spolyká“ bioplynová stanice a zbylá část je určena k prodeji. Polovina produkce pšenice jde na prodej, druhá část se spotřebuje společně s kukuřicí ve vlastní míchárně do krmných směsí pro prasata. Na farmě mají uzavřený obrat stáda a ročně dodají na jatka kolem 12 až 13 tisíc prasat. Krmná dávka je založena pouze na těchto dvou plodinách a sóji. Účinnost takové krmné dávky je veliká, konverze nepřesáhne 2,9 kg směsi na kilogram přírůstku.
Nejsme barbaři
Na farmě v Čejči se nacházejí dva typy pozemků. Něco přes 500 hektarů zaujímají roviny, které vlastnil císař pán, neboť farmu koupil v roce 1763 manžel Marie Terezie František I Lotrinský v rámci hodonínského panství. Na tyto plochy kukuřice standardně patří. Zbylou část však tvoří výrazně svažitá krajina - severní břehy Vídeňské pánve původního druhohorního středozemního moře. Člověk by si na nich uměl představit spíše vinohrady. Avšak vzhledem k zaměření farmy, požadované vysoké intenzitě a již zmíněnému osevnímu postupu se kukuřice musí pěstovat i na nich. Jen tak mimochodem, dává tu o dvě tuny větší výnos z hektaru než pšenice, přitom v této oblasti nemá takřka žádné přirozené nepřátele. Problém se zavíječem kukuřičným je dnes už prakticky vyřešen a bázlivec se tu zatím vyskytuje jen v neškodném rozsahu.
„Abychom se k půdě na těchto svažitých pozemcích nechovali jako barbaři, již několik let uplatňujeme systém, který nám dovoluje pěstovat kukuřici i na pro ní netypických svazích, aniž by docházelo během přívalových dešťů k tolik obávané erozi,“ dostává se k podstatě naší návštěvy Ing. Oldřich Horák. „Máme odzkoušené, že vodní erozi dokáže stoprocentně čelit kouzelná svazenka, což koneckonců vyplývá i z jejího názvu. Na svazích nedáváme kukuřici po kukuřici, jako na panských rovných lánech, ale střídáme zde po roce obě naše plodiny. Po sklizni pšenice provedeme podmítku a zasejeme svazenku, přibližně deset kilogramů na hektar. Tuto plodinu lze po vzejití přihnojit digestátem. Během zimy svazenka vymrzá nebo se na jaře její porost zlikviduje totálním herbicidem. Na takto připravené svažité pozemky pak sejeme bezorebným secím strojem kukuřici přímo do mulče. Každá pracovní operace odčerpá z půdy patnáct milimetrů vody, zde voda zůstává, neboť se s půdou nehýbe. Uvedenou technologii máme ověřenou i na velice svažitých pozemcích, kde docházelo po přívalových deštích k erozi téměř u všech plodin. V jednom případě šlo dokonce o jeden kopec zasetý z jedné strany kukuřicí se svazenkou a z druhé strany na poloviční svažitosti kukuřicí klasickou technologií. A kde myslíte že došlo k erozi? Samozřejmě u kukuřice pěstované klasicky, ač tato strana byla méně svažitá.“
Vysoká intenzita i v kopcích
Je to pevný mulč, oč tu běží. Při přívalových deštích zabraňuje na svažitých pozemcích osetých širokořádkovou kulturou, tedy kukuřicí, vodní erozi, a to po celou dobu vegetace. Zejména svazenka udržuje pórovitou strukturu, jež zadržuje vodu, což má pak významný vliv i na růst hlavní plodiny. Stejně tak biologická složka ze svazenky hlavní plodinu přihnojuje a kukuřice vůbec nestrádá. I na svažitých pozemcích tak v Čejči dosahují běžně výnosů kolem 8 tun zrna z hektaru.
Každý postup má také své nevýhody. Zde jsou. Kukuřice se seje do chladné půdy a je u ní týden až deset dní vegetační zpoždění. Tento zápor lze jednoduše odstranit použitím rannějšího hybridu. Semeno svazenky uvedený postup částečně prodražuje o 1000 Kč na každý hektar, na druhou stranu se zase výrazně šetří náklady tím, že odpadá orba. Samozřejmě je nezbytná technika pro bezorební způsob setí. Kdo ji nemá, může si objednat služby.
„Jsem přesvědčen, že postupy se svazenkou by měly být při cross compliance tolerované,“ dodává závěrem Ing. Oldřich Horák. „Abychom obstály v tvrdé evropské konkurenci, musí být dnešní hospodaření postaveno na vysoké intenzitě. A to nejen v Polabí či na Hané, kde jsou rovné pozemky, ale i v kopcovité krajině. Obzvlášť, když už existují postupy, které vodní erozi zabraňují. Divím se tomu, že se touto problematikou nezabývají ve větší míře výzkumné ústavy. Právě odborná základna by měla stanovit technologické postupy, za jakých podmínek lze pěstovat širokořádkové kultury i na svažitých pozemcích. Legislativa by pak měla být podle mého názoru moudřejší a tolerovat ověřené postupy.“
Klíčové informace
-Jedním z požadavků správné zemědělské praxe je zákaz pěstovat širokořádkové plodiny na pozemcích silně ohrožených erozí.
-Řada zemědělců to považuje za šikanu, neboť je tento požadavek omezuje v podnikání.
-Některé postupy dovolují pěstovat kukuřici i na svažitých pozemcích, aniž by docházelo během přívalových dešťů k tolik obávané erozi.
-Kouzelnou plodinou, která udržuje pórovitou strukturu ornice a zadržuje na svazích vodu, je svazenka.
