Svoje zkušenosti z výzkumu a praxe si minulý týden předávali na Mendelově univerzitě v Brně odborníci na agrolesnictví z celého světa. Konference Evropské agrolesnické federace (EURAF) se koná vždy jednou za dva roky. Experti na „agroforestry“ řešili v Brně příležitosti a výzvy, které by pomohly diverzifikovat produkci, zlepšit zdraví půdy, zvýšit biologickou rozmanitost v krajině a zmírnit dopady změny klimatu.
Agrolesnictví – pěstování dřevin společně s rostlinnou výrobou nebo chovem hospodářských zvířat se pozvolna začíná prosazovat mezi zemědělci v České republice. Podle Martina Klimánka z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně se to daří díky novým dotačním titulům a relativně nedávné změně legislativy. Řekl to minulé úterý na tiskové konferenci, která byla součástí mezinárodní agrolesnické konference na Mendelově univerzitě v Brně.
Zejména ve Francii, ale také ve Velké Británii jsou v agrolesnictví o desetiletí napřed. „Za hlavní příčinu toho, že jsme pozadu, vidím 40 let jednotného zemědělství před rokem 1989. V 90. letech se do zemědělství investovalo spíše materiálně, nedošlo k myšlenkovému přerodu. Neměli jsme ani legislativní nástroje a až v poslední době mohou zemědělci využívat nové dotační tituly. Zájem o tento obor významně roste, přispívá k tomu výzkum, ale například i konání akcí jako je konference EURAF,“ řekl Klimánek.
Důležitá je podpora vlády
Ředitel francouzského národního institutu pro agronomický a environmentální výzkum a zakládající prezident Mezinárodní unie pro agrolesnictví Christian Dupraz uvedl, že ve Francii existuje řada klimatických oblastí a v některých z nich šlo v minulosti o přirozený způsob hospodaření, o který se věda začala zajímat zhruba před 40 lety. V současné době se toto hospodaření přizpůsobuje novým poznatkům a moderním technologiím. „Velmi důležitá je také politická podpora, ve Francii letos vláda poskytla 110 milionů Euro na rozvoj agrolesnictví a ministr každoročně uděluje nejlepším agrolesníkům v Paříži na Salon de l’Agriculture ocenění,“ dodal Dupraz.
K rozvoji agrolesnictví došlo i ve Velké Británii. „Paradoxně to velmi akceleroval brexit,“ prozradil Stephen Briggs, ředitel společnosti AbacusAgri, farmář z Velké Británie, který je také vedoucím technického rozvoje ve společnosti Innovation for Agriculture.
Významné adaptační opatření
Martin Klimánek zdůraznil, že agrolesnictví kombinující pěstování dřevin se zemědělskými plodinami na jednom pozemku je jedno z významných krajinných adaptačních opatření v době klimatické změny. Primárně jde o ochranu půdy, bez které nelze nic vypěstovat. Zvyšuje se také biodiverzita, pozemek je zastíněný, což může vyhovovat plodinám či pasoucím se zvířatům. Stromy také napomáhají ukládání uhlíku do půdy. Hustota stromů na pozemcích se postupem času snižuje. Podle Dupraze bylo před 30 lety běžně 100 až 200 stromů na hektar, zatímco dnes je to pouze 50 stromů. „Dříve se pěstovaly monokultury dřevin, což byla velká chyba. Kvůli potřebě krátkodobých výnosů jsou do agrolesnictví stále častěji zařazovány ovocné stromy. Bohužel je ale velké množství agrolesnických systémů stále špatně navrženo, se spoustou stromů, které nepřežijí. Tomu je třeba se vyhnout. Agrolesnictví není pouhé sázení stromů,“ podotkl Dupraz.
Podle obou zahraničních expertů je agrolesnictví jedním z mnoha řešení změny klimatu, není ale zcela vhodné pro všechny zemědělské podniky. S tím souhlasil také Klimánek, který prozradil, že Mendelova univerzita v Brně má výzkumné agrolesnické plochy, a to na Školním lesním podniku Masarykův les Křtiny a na Školním zemědělském podniku v Žabčicích.
Výzkum a vzdělávání na jednom místě
„Naše školní podniky hospodaří na velké výměře lesní i zemědělské půdy a všechny naše fakulty spojuje aktuální téma globální klimatické změny a udržitelnosti. Školní podniky poskytují ideální místo, kde se potkávají vzdělávací aktivity s poloprovozním a aplikovaným výzkumem v podmínkách reálně hospodařícího subjektu v oblasti zemědělské či lesnické činnosti. V Žabčicích je to silvoorebný systém založený v roce 2019. Dřevinami jsou topol a ořešák, jako zemědělské plodiny se využívají ozimá pšenice, mák nebo kukuřice. Na ŠLP je také silvoorebný systém na pastvině, a navíc i koncept jedlého lesa a pastevního lesa. Uplatňují se tam dřeviny odolné vůči suchu, které kromě dřeva poskytují také jedlé plody, případně další užitky v krajině,“ popsal Martin Klimánek z Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU s tím, že ukázky agrolesnických systémů jsou součástí výuky mnoha studijních programů a zkušenosti získané z exkurzí a závěrečných prací pak mohou mladí zemědělci využít přímo v praxi. Agrolesnictví je podle Klimánka jedním z nejvýznamnější adaptačních a mitigačních opatření proti globální klimatické změně.*
