Foliární aplikace selenu (Se) je účinná metoda navýšení obsahu Se v potravinářských a krmných plodinách. Pro ověření vlivu postřiku na akumulaci Se rostlinami byl založen dvouletý polní pokus s ozimou pšenicí. Porost základní varianty byl ošetřen roztokem selenanu sodného (Na2SeO4) jednorázovou dávkou 40 g/ha Se, varianta kontrolní nebyla selenem ošetřena.
Pšenice byla v další variantě ošetřena dělenou dávkou (2×20 g/ha Se). Po jednorázové aplikaci 40 g/ha Se byl navýšen obsah Se v pšeničném zrnu až na 1,84 mg/kg. Aplikace dělené dávky Se nezvýšila účinnost biofortifikace. Obohacování zrna pšenice selenem se zdá být efektivní způsob, jak zvýšit příjem tohoto prvku v potravě člověka a zvířat. Tématem se v Úrodě 8/2023 zabývá spolu s dalšími autory Ing. Tomáš Mrština z České zemědělské univerzity v Praze.
Připomíná, že hnojení mikroprvky je významným nástrojem intenzifikace zemědělské produkce. Avšak v souvislosti se selenem (Se), jenž není nezbytným mikroprvkem pro rostliny, ale je nepostradatelný ve výživě zvířat a člověka, se v posledních letech hovoří o zvyšování výživové hodnoty pěstovaných plodin. Proč bychom měli zvážit biofortifikaci rostlin selenem? Selen sehrává důležitou úlohu při prevenci mnoha závažných onemocnění, podílí se na normálním fungování organismu a vykazuje vysokou antioxidační aktivitu. Běžné obsahy Se v plodinách vypěstovaných na území ČR jsou zpravidla nízké. Z tohoto důvodu přicházejí v úvahu různé přímé i nepřímé způsoby jak Se do diety zvířat i člověka dodat. Obvyklými způsoby navýšení příjmu jsou uplatnění Se v doplňcích lidské stravy, přídavky do krmiv a veterinárních přípravků. V některých státech se však Se přidávaná do průmyslově vyráběných hnojiv.
V některých částech světa, včetně ČR (Poláková 2010), je deficit v příjmu Se člověkem poměrně významný, celosvětově je proto snaha zvýšit jeho příjem populací na doporučenou denní dávku (55 μg Se) (Pérez-Corona et al. 2011). Bermingham et al. (2014) konstatují, že konzumace zemědělských produktů bohatých na Se představuje nejbezpečnější a nejúčinnější způsob příjmu tohoto prvku, např. ve srovnání s konzumací doplňků stravy založených na anorganických sloučeninách Se. Významný celospolečenský dopad biofortifikace lze očekávat v případě, pokud bude cílit především na hlavní polní plodiny. Vhodnou plodinou k biofortifikaci selenem v našich podmínkách může být mimo jiné i pšenice setá. Bouis et al. (2003) uvedli, že spotřebitelé přijmou potraviny z biofortifikovaných plodin za předpokladu, že nebudou znatelně dražší než alternativy a že strategie biofortifikace nezmění kvalitu potravin.*
