Půdní organická hmota je považována za nejsložitější a nejméně pochopenou složku půdy, protože se skládá z rostlinných, mikrobiálních a živočišných těl v různých fázích rozpadu a směsi heterogenních organických látek úzce spojených s minerálním podílem půdy. Je proto důležité, abychom o půdní organickou hmotu pečovali jako o „celek“, jelikož jednotlivé její složky jsou vzájemně provázané, zdůrazňují autoři.
Jak dále vysvětlují, organická hmota úzce souvisí s půdními vlastnostmi a je zásadním ukazatelem kvality půdy. Udržení kvality a kvantity organické hmoty v půdě je proto důležité pro zajištění dlouhodobé úrodnosti půdy. Organická hmota má příznivé účinky na půdní fyzikální, chemické a biologické vlastnosti (např. půdní strukturu, sorpční a pufrační vlastnosti, činnost mikroorganismů apod.). Tím ovlivňuje produkční schopnost půdy. Zachování či zvýšení množství a kvality půdní organické hmoty patří mezi nejdůležitější postupy udržitelného hospodaření s půdou. To si uvědomovaly generace hospodářů při pěstování rostlin. Význam organické části půdy byl znám již v dávné minulosti. Postupně se však měnily názory na klasifikaci jednotlivých složek půdní organické hmoty, a to především v souvislosti s používanými a nově vyvíjenými metodami pro jejich stanovení a zejména kvalitativní hodnocení.
Ještě v první polovině minulého století byly podle autorů článku veškeré organické látky v půdě označovány jako humus, přičemž podle povahy byl rozdělován na „humus živný“, tedy organickou hmotu podléhající v půdě rozkladu a sloužící k obživě půdních mikro- i makroorganismů, a také rostlin, které využívají uvolněné živiny z rozložené organické hmoty. Druhou skupinu pak představoval „humus pravý (trvalý)“, tj. především stabilní organické látky v půdě. S touto terminologií, pokud se ještě opisuje ze starých pramenů do nových publikací, se občas ještě můžeme setkat.
Výzkum však pokročil, byly vyvinuty nové diagnostické postupy pro stanovení organické hmoty v půdě a klasifikaci jejích jednotlivých skupin. Tomu byla také uzpůsobena terminologie a již od druhé poloviny minulého století byly používány termíny, které lépe vystihovaly jednotlivé složky půdní organické hmoty, především s ohledem na způsob jejich získávání ze vzorku půdy (extrakční postupy, frakcionace). V současné době se vyvíjí další metody hodnocení půdní organické hmoty a jsou rozvíjeny nové teorie o složení a její klasifikaci. Pro laickou veřejnost či „nezasvěcené“ odborníky pak může být orientace v problematice složitější. Abychom význam organické části půd správně pochopili, je důležité vymezit základní pojmy, definovat složky organické hmoty, upřesnit jejich poslání a možné změny, ke kterým v půdě dochází.
Více informací se k tomuto důležitému tématu dozvíte v březnovém vydání časopisu Úroda (3/2023).*
