Kvalitní výzkum je nedílnou součástí úspěšné zemědělské praxe. Kam se ale mohou obrátit ekologičtí zemědělci, u kterých správná volba odrůdy a technologie významně rozhoduje o výnosu a kvalitě produkce? Pokusná a demonstrační stanice České zemědělské univerzity v Uhříněvsi je u nás nejvýznamnější výzkumnou základnou, kde mohou na tyto otázky poskytnout odpověď. Na certifikovaných plochách je hledají (a nacházejí) již třináct let.
Svoje výsledky prezentovali výzkumníci koncem června na polním dnu, hlavní těžiště leželo u obilnin a řepky, hovořilo se ale i o dalších plodinách.
Ozimá řepka na pokusných pozemcích vykazuje progresivní výsledky. Po několika letech, kdy se výnosy pohybovaly kolem jedné tuny z hektaru (první byla asi 0,2 t/ha) dosáhly v minulém roce 4 t/ha. Velký podíl na tom měl podle přednášejících nízký výskyt škůdců a doladěná technologie – vysoký výsev a široké řádky, ve kterých se plečkovalo. Letos pokusná plocha také vypadá slibně, ale výnos se zřejmě nezopakuje. Jak uvedl Ing. Josef Škeřík se Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin, jiná situace je na druhém pokusném stanovišti v Ruzyni, kde blýskáček způsobil takové škody, že na rostlině zůstalo 2 – 5 šešulí. Špatně vypadá také pokus v Trutnově, kde se navíc objevily značné výživové deficity. Pokusy na těchto dvou stanovištích ale byla založeny poprvé, je třeba počítat s tím, že se zatím neustavila potřebná přirozená rovnováha.
Porost v Uhříněvsi se během roku choval odlišně než konvenční řepka, jak o tom hovořil Ing. Jan Kazda z České zemědělské univerzity v Praze. Ekologicky vedený porost byl na podzim díky přebytku dusíku silný až přerostlý, což si na jaře vyžádalo svoji daň ve formě prořídnutí. Konvenční nevypadal před začátkem zimy dobře, ale na jaře se ho podařilo díky hnojení výrazně zlepšit (což ilustruje hlavní výhodu běžného hospodaření – některé chyby se dají s pomocí hnojiv a dalších látek napravit).
Protože škůdci mohou i v porostech ekologicky pěstovaných plodin způsobit velké škody, testují na stanici možnosti ochrany na bázi přírodních látek. Proti bejlomorce a krytonoscům se testuje botanický insekticid azadirachtin a dále extrakty z rostlin, například máty peprné, česneku a podobně. „Zatím máme jen prvotní hodnocení a zdá se, že na krytonosce, blýskáčka a bejlomorku příliš neúčinkují,“ konstatoval Ing. Kazda s tím, že krytonosci je napadeno asi 95 %. Ekologická řepka se s tím však podle něj vyrovnává lépe, než kdyby se takové napadení objevilo na konvenční.
Odrůdy pro ekologickou produkci
Chloubou výzkumné stanice jsou ale především pokusy s obilninami. Již 13 let sledují registrované odrůdy, stejné, které procházejí odrůdovými zkušebnami v České republice. Pouze na zdejší políčka přijde nemořené osivo. „Ústřední kontrolní a zkušební ústav sestavu každý rok mění, a tak se sem dostávají nově povolené odrůdy, kandidáti na povolení a některá nadějná novošlechtění,“ vysvětluje prof. Ing. Jiří Petr, DrSc. z České zemědělské univerzity v Praze. Na stejné parametry jako konvenční produkce se zde testuje 35 odrůd.
„Jsou ročníky, kdy v pokusech sklízíme sedm až osm tun. Musím ale dodat, že číslo půdní úrodnosti dosahuje 84 bodů ze sta, půda je tedy velice úrodná a vyrovnaná. Sleduje se například zdravotní stav a porovnává se stejným pokusem ve šlechtitelské stanici ve Stupicích. Výsledky ukazují, že při vypuštění dusíkatého hnojení je infekce chorobami nižší,“ shrnuje prof. Petr.
Výnosy jsou na pokusných plochách skutečně vysoké. V roce 2004 se u ozimé pšenice pohybovaly v rozmezí 5,13 až 6,68 t/ha, v roce 2005 4,21 až 7,89 t/ha (zpravidla ale přes 6,5 t/ha, čtyřtunový výnos se objevil jen v jednom případě). Pro ilustraci také můžeme uvést průměr jakostních znaků odrůd skupiny E (Ebi, Ludwig, Sulamit), jak byly na semináři prezentovány (testují se samozřejmě i další skupiny). Objemová hmotnost dosáhla v roce 2004 v průměru 82,20 kg/hl, v roce 2005 poklesla na 78,43. Obsah N látek v sušině zrna byl průměrně 8,56 a 11,59 %, obsah mokrého lepku 16,21 a 23,26, hodnota Zelenyho sedimentačního testu dosáhla 22 a 29 ml, číslo poklesu 285 a 307 s a obsah škrobu v sušině zrna 73,12 a 70,36 %, výnos přibližně 5,5 a 6,5 t/ha (vždy nejprve rok 2004, pak 2005).
Žádaná je kvalita
Nízký obsah bílkovin v zrnu však znamená horší potravinovou a pekařskou jakost, proto se na univerzitě snažili najít možnost, jak ho zvýšit. Jak uvedla doc. Ing. Ivana Capouchová, CSc., jednu z možností naznačily první výsledky z loňského roku. Ukázalo se, že v řádcích o šíři 25 popř. 37 cm došlo k navýšení obsahu bílkovin až o 2 % oproti variantě s běžnými, úzkými řádky. Příčiny zatím nejsou přesně zjištěny, vše ale podle doc. Capouchové naznačuje tomu, že velký vliv měl dobrý zdravotní stav rostlin. „Porost je prosvětlený, postrádá mikroklina vhodné pro houbové choroby. Jako nejzdravější se nám jevily varianty s šířkou řádku 25 cm a výsevky 200, popř. 300 obilek na m2. Při výsevku 400 obilek byly porosty hustší a nahloučené a kvůli mezirostlinné konkurenci došlo k redukci plodných odnoží,“ shrnula doc. Capouchová.
Podobné pokusy probíhají i se sladovnickým ječmenem, a také on vykázal vysoké výnosy a výbornou kvalitu. V roce 2004 se sklizeň pohybovala v rozmezí 4,34 až 5,74 t/ha, v roce 2005 4,01 až 4,81 t/ha. Za tyto roky se jako nejvýnosnější ukázaly odrůdy Othega, Nordus, Saloon, Biathlon a Faustina.
Zaplevelení se na pozemcích likviduje pouze mechanicky. Jak uvedl vedoucí stanice Libor Mičák, do obilnin se používají plecí brány, a sice do ozimé pšenice zpravidla jednou na podzim a dvakrát na jaře, a ve sladovnickém ječmeni dvakrát z jara, když plevele začnou vegetovat. Vzhledem k tomu, že působí pouze na rostlinky ve fází děložních lístků a nitkovitých kořínků, je důležité nepropást příslušný termín. V plodinách vysetých do širokých řádků se používala přesná plečka, která je ale také náročná na obsluhu. Výsledky zásahu byly ve všech plodinách příznivé. V jarním ječmenu se plevele fakticky nevyskytovaly, v ozimé pšenici sice místy byly, ale přerůstaly pouze ve výjimečných případech a nejnápadnější bylo zaplevelení v řepce, především kvůli kvetoucímu máku a heřmánkovitým plevelům. Ani v této plodině ne však nejevilo nijak dramaticky. Výskyt chorob u všech plodin na první pohled nevybočoval ze stavu na ostatních polích, obecně byl ale letos (koncem června) všeobecně nízký.
Jak vypadal ječmen před 174 lety
Pokusná stanice se zabývá také pěstováním dalších plodin běžným způsobem. Výzkum amarantu, pohanky a prosa se osvědčil při produkci potravin pro nemocné postižené celiakií (alergií na lepek). Zkouší se také pěstování zrnového čiroku, celosvětově velmi rozšířené plodiny. Pěstuje se již například v Maďarsku, a díky obecnému oteplení i na jižním Slovensku (15 tis. ha), kde nahrazuje kukuřici, protože si mnohem lépe poradí s přísušky a zasolením půdy. Na pokusných pozemcích lze najít také rosičku krvavou a ježatku obilní, jejichž semena se dříve používala k přímému konzumu ve formě kaší.
Velmi zajímavé porovnání vývoje odrůd nabídl tzv. Norimberský ječmen – odrůda stará 174 let. Její obilky (spolu s dalšími) byly nalezeny v základním kameni při poválečné rekonstrukci divadla v Norimberku. Od moderních odrůd se výrazně liší, a to na první pohled. Prof. Petr k tomu dodává, že ačkoliv oba typy tvoří stejnou sušinu na m2, Norimberský ječmen tvoří výnos produktivitou klasu (sklízí se jen 3 t/ha) a vyznačuje se dlouhým stéblem, do kterého proudí více než polovina asimilátů (moderní mají poměr obrácený a bazírují na velkém počtu odnoží). Rychleji ale zakrývá půdu a má větší konkurenceschopnost. „Kvalita je stejná, jako měly staročeské ječmeny pěstované kolem Plzně kolem roku 1900. Má velké zrno, poměrně velký obsah sušiny, relativně nízký obsah bílkovin, velkou výtěžnost předního zrna a příznivý obsah beta-glukanů,“ doplnil prof. Petr s tím, že rento typ ječmenů dal základ plzeňskému pivu.
