Luskoviny tvoří hospodářsky významnou skupinu polních plodin a v ČR jsou tradičně pěstovány již několik století. Díky vysokému obsahu bílkovin v semenech i v celé nadzemní biomase nacházejí uplatnění jak v potravinářském, tak krmivářském průmyslu. Významné je využití luskovin jako zdroje organické hmoty v podobě meziplodin a luskovinoobilných směsek na zelené hnojení. Své nezastupitelné místo mají proto luskoviny jak v osevních sledech konvenčního zemědělství, tak při ekologickém hospodaření jako vynikající předplodina.
Možnostmi inokulace se zabýval v Zemědělci č. 17 Ing. Tomáš Šimon, CSc., který působí ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná, že v současnosti se v České republice pěstuje několik druhů luskovin. Jedná se zejména o hrách a v menších objemech o sóju a lupinu. Ostatní druhy, tedy bob, vikve, fazol, a jiné dříve pěstované luskoviny jsou pěstovány jen na malých plochách. Po výrazném propadu výměry pěstitelských ploch luskovin v letech 2008–2014, kdy výměra luskovin klesla až na zhruba 20 tis. ha, došlo v posledních letech se změnou společné zemědělské politiky EU k vzestupu výměry luskovin. V současné době se pěstují na přibližně 34 tis. ha, což představuje 1,2 % orné půdy. Z této plochy zaujímá nejvyšší výměru hrách (29 tis. ha). Sója jako druhá nejdůležitější luskovina se pěstuje na ploše 15 tis. ha a lupina na 3 tis. ha.
Ve výživě luskovin hraje nejdůležitější roli schopnost v symbióze s hlízkovými bakteriemi (rhizobii) fixovat vzdušný dusík. Schopností vázat vzdušný dusík pokrývají z větší části svoji potřebu N a obohacují půdu o dusík i pro následné plodiny. Proces vzniku hlízek na kořenech luskovin je složitý soubor interakcí mezi rhizobii a hostitelskou rostlinou. Při symbióze existuje silná míra hostitelské specifity a takřka každému druhu luskovin přísluší zvláštní rhizobiální druh či alespoň kmen.
Na vznik a vývoj hlízek mají velký vliv fyzikální vlastnosti půdy, jako je teplota, půdní vlhkost, zásobenost živinami a hodnota pH půdy. V příznivých podmínkách pro tvorbu hlízek (pH 6,5–7, vlhkost půdy 40–60 % vodní jímavosti, dobrá provzdušněnost a teplota nad 12 °C) dochází přibližně do tří týdnů po vzejití rostlin k tvorbě hlízek, která je reakcí rostliny na infekci kořenů hlízkovými bakteriemi.*
