Zkušenosti z let dávno minulých se střídáním pěstovaných plodin vyústily v sestavení osevních postupů se základním kamenem v podobě rostlin z čeledi bobovitých (Fabaceae). Právě tyto rostliny jsou charakteristické svou schopností realizace biologické fixace dusíku, tedy zapojení vzdušného dusíku do biochemických procesů v rostlině a následně jeho využití při pěstování následných plodin.
Po popsání postupu průmyslové výroby amoniaku, dnes označované jako Haber-Boschův proces, spatřila světlo světa přímá konkurence přírodním procesům, jenž je do jisté míry dokázala nahradit. Píše o tom v Zemědělci, v tématu věnovanému pěstování kukuřice spolu s dalšími autory Ing. Antonín Kintl, který působí ve společnosti Zemědělský výzkum, spol. s r. o.
Připomíná, že již v 19. století bylo zjištěno, že významná část rostlinné hmoty obsahuje dusík, který je považován za základní stavební prvek života samotného. Je nepostradatelný v syntéze proteinů (bílkovin), chlorofylu, vitaminů, hormonů a DNA. Dusík je stavební jednotkou veškerých enzymů, které se podílejí na látkové výměně u rostlin, živočichů, včetně člověka. Dusík je také součástí naší atmosféry a najdeme ho v ní ve značném množství (78 %). Proto by se mohlo zdát, že zásob dusíku máme hodně. Neplatí to bohužel pro většinu rostlin, které nejsou schopné biologické fixace atmosférického dusíku, je tato plynná forma dusíku prakticky nedostupná. Zůstává otázkou – jak nejvhodněji můžeme dusík získat a poskytnout rostlinám, které ho tolik pro správný růst a vývoj potřebují.
Použití dusíku pro hnojení je jedním z nejvýznamnějších intenzifikačních faktorů v rostlinné výrobě a množství dusíku z přirozené biologické fixace atmosférického N2 (BFN) může snížit spotřebu průmyslových dusíkatých hnojiv.*
