Cukrovka bude po vstupu do Evropské unie zřejmě jedna z ekonomicky výhodných plodin. Je v zájmu jejích pěstitelů, aby si udrželi co největší pěstební plochy. Dosavadní porodní bolesti kolem cukerného pořádku přinesly hodně zlé krve a loni také přerozdělování kvóty v době, kdy již byla cukrovka zaseta. Akciová společnost Agrospol Hostovice, která v minulém roce pěstovala cukrovku na 200 ha, kvůli tomuto kroku přišla o tři čtvrtě milionu korun při celkových tržbách deset milionů korun.
Cukrovku totiž vozí do Hrochova Týnce, který patří pod společnost Eastern Sugar. Ten však loni postihlo krácení kvóty o 33 %, nejvíce ze všech cukrovarských společností.
„Co se týče cukru, nemohu se vyhnout dojmu, že ministerstvo zemědělství a SZIF nemají zájem, aby pomohli pěstování cukrovky a udržení cukerního pořádku,“ konstatuje Ing. Josef Mlateček, předseda představenstva akciové společnosti Agrospol Hostovice a člen představenstva Svazu pěstitelů cukrovky Čech. Vadí mu, že pokuty pro cukrovarnické společnosti, které porušovaly pravidla, stát sice připravil, ale opět stáhnul, obává se také velkých zásob cukru.
„Když vstoupíme do unie s velkými zásobami, bude následovat snížení výroby cukru a pokles ploch cukrovky. To je dost nebezpečné pro pěstitele, protože cukrovka se bude vykupovat za 1400 až 1470 korun v kvótě A, což bude ekonomicky velmi zajímavé,“ naznačuje. V letošním roce budou po dohodě s Eastern Sugarem sít podle aktuální kvóty. Loni přitom oseli cukrovkou jen 90 % plánované plochy, čímž ztrátu částečně omezili.
Cukrovku chceme pěstovat
Vládní nařízení č. 114 týkající se cukerního pořádku neochraňuje podle ing. Mlatečka pěstitele tak, jak by si představovali. „Je tam pouze zmínka o dlouhodobé smlouvě. Ta je však jen na určité období a nedokážeme si odpovědět na to, jaký bude vývoj po jejím vypršení. Chceme pěstovat cukrovku nejen v roce 2004, na který máme ještě smlouvu, ale i v roce 2010,“ tvrdí s tím, že si je vědom pravděpodobné liberalizace na trhu s cukrem v Evropské unii. Za optimální řešení kvót považuje návrh předložený svazem, kdy kvótu získá pěstitel s tím, že přijde do cukrovaru, který ji převezme.
„Myslím si, že rozdělení kvót nebylo férové. Nešlo ale o základní kvótu, které byla vypočítána z toho, jak cukrovar vyráběl. Byla to otázka rezervy, která se rozdělovala pro mě naprosto nepochopitelně,“ tvrdí ing. Mlateček a dodává, že mnoho podniků kvůli tomuto kroku přišlo o velké částky.
Rozhoduje cukernatost a odolnost
Podnik loni u cukrovky dosáhl výnosu 43 tun z hektaru při průměrné cukernatosti 19,2 %. Kampaň začala brzy – 11. září a skončila 2. prosince, Agrospol dodával třetinu cukrovky na začátku kampaně. „Kvůli suchým podmínkám pěstujeme cukernatější odrůdy, nikoliv výnosové. Máme je rozděleny samozřejmě na ranější a pozdnější. Pěstujeme asi deset odrůd, ale zakládáme si na tom, že máme pět klíčových a další, novější, pěstujeme na ploše 10 až 15 hektarů, kde si ověřujeme, jestli se sem hodí nebo ne,“ prozrazuje ing. Mlateček s tím, že u odrůd nevidí velké rozdíly z hlediska jejich kvality mezi jednotlivými firmami a při výběru se řídí především podle cukernatosti.
Dalším kritériem je odolnost vůči cerkospóře. „Tato choroba je jeden z hrobů řepařství, pokud se proti ní nebude ošetřovat nebo sít rezistentní odrůdy. V loňském roce se sice tolik neprojevila, ale roky před tím to pro nás byla hrozba. Ochrana proti ní není zase tak levná a dříve jsme ji považovali za nadstandard. Nyní je nezbytná. Ošetřujeme jednou – v červenci. Konkrétní termín závisí na počasí, ale řídíme se podle monitoringu,“ konstatuje Ing. Mlateček s tím, že průměrné náklady na celkovou ochranu se v podniku pohybují v jednotlivých letech mezi pěti až šesti tisíci korunami na hektar. Kromě tří základních ošetření se dělá jedno navíc kvůli ježatkám. Podnik kupuje přibližně 60 % osiva cukrovky mořeného přípravkem Gaucho kvůli ochraně proti maločlencům. Odpadly tak problémy, které tento škůdce způsoboval především v oblasti s hlinitou půdou.
Organická hmota je základ
V Hostovicích cukrovce dopřávají. Na podzim jde na pole chlévský hnůj nebo zelené hnojení, protože organická hmota v tamní písčité půdě jen hoří, na jaře následují průmyslová hnojiva.„ Z jara hnojíme 60 až 80 kilogramy dusíku, fosfor a draslík dáváme minimálně, kolem 30 kilo. Snažíme se využívat rozborů rostlin na dusík. Když cukrovku pořádně pohnojíte, tak je schopná zvýšit produkci, je ale otázka, jestli se to vyplatí,“ uvažuje ing. Mlateček.
Po cukrovce následuje pšenice a jarní ječmen, kterého podnik produkuje 1000 až 1200 tun a dodává jej do sladovny v Chrudimi. U většinou problematických dusíkatých látek vycházejí porosty podle předsedy velice dobře, což přičítá tomu, že novější odrůdy dusík tolik nevážou. „Slaďák„ proto během vegetace dostane 200 až 300 kg NPK a preventivní fungicidní ochranu.
Po cukrovce v podniku využívají minimalizaci – devítimetrová disková sečka John Deere za traktorem Masey Ferguson 180 zaseje 56 ha denně. To je na podzim potřeba, protože optimální časové okno pro setí trvá jen několik dnů. Na ochranu je pak připraven postřikovač Berthoud se záběrem 18 metrů, v případě potřeby podnik využívá služby Agro Dašice.
Akciová společnost hospodaří celkem na 2400 ha zemědělské půdy, z toho orné je 2200 ha. Hlavní plodinou jsou obilniny, převážně pšenice na 600 ha, sladovnický ječmen na 250 ha. Na 30 % ploch se dělá množení. Další roli hrají krmné plodiny, protože podnik má 308 dojnic a 180 býků ve výkrmu. „Výnosy dosáhly u obilnin v průměru pěti tun z hektaru, s těmi jsem spokojen. Kukuřice na zrno dala na 160 hektarech 7,5 tuny, řepky se na 150 ha sklidilo 2,2 tuny z hektaru. Na 50 ha máme hořčici na osivo. Z hlediska financí není příliš lukrativní, ale vycházíme z toho, že máme uzavřenu smlouvu, která nám dává jistotu odběru a platby. To je v současné době důležité,“ konstatuje ing. Mlateček.
Podnik měl v minulém roce štěstí. Kvůli vymrznutí žádné plochy nezaorávali, ačkoliv nadměrným chladem utrpěly. Červnové sucho se polím ovšem nevyhnulo, situaci zkomplikovala také písčitá půda. Přesto však byl výnos obilnin solidní.
Kejda přináší zisk i nepříjemnosti
Organická hmota na pole sice patří, ale její aplikace přináší problémy. Podnik je podílníkem na výkrmně, která produkuje 25 000 m3 kejdy ročně. „Na hektar spotřebujeme ročně 110 kilo čistých živin, převážně dusíku, a k tomu dalších 100 kilogramů dodávám v kejdě,“ prozrazuje ing. Mlateček a dodává: „Máme tu již osm let kejdovač Zunhammer se zapravováním, které je nutné dělat. Je fakt, že vztah občanů a podniku z hlediska pachu je vždy problematický. Stejně tak se naráží na určité problémy při aplikaci. Měli jsme připravena některá řešení, jako je například kompostování či oddělování tuhé složky, ale vzhledem k cenám, která se platí za prasata, jsou zatím u ledu. Ekonomika není dobrá, ale zase na druhou stranu musím říci, že je potřeba, aby výkrm prasat fungoval, protože jinak neskrmíme obilí.“ Podnik má navíc prakticky všechny plochy ve zranitelné oblasti, bude tedy nutné dbát na dodržování nitrátové směrnice. Stejně tak bude z hlediska welfare a IPPC třeba předělat stáje a technologie v živočišné výrobě.
Společnost chová holštýnky s dojivostí 6000 litrů. Konzervaci krmiv řeší jednak klasickými jámami, to v případě kukuřičné siláže, ale také vakováním. Do rukávů z plastu putují senáže a cukrovarnické řízky. Předseda si je chválí především proto, že dochází k minimálním ztrátám. Navíc lze podle jednotlivých období a obsahu živin vybírat, který vak přijde na řadu. Praxe například ukázala, že obsah vaku s cukrovarnickými řízky, který přišel na řadu až po další kampani, byl bez jakýchkoliv závad.
Unie a budoucnost
„Po vstupu do EU určitě dojde je zvýšení životních nákladů a s tím bude souviset otázka zaměstnanosti. Potřebuji provoz zvládnout s méně lidmi, ale musím je také podle toho zaplatit. Nejhorší je, že věkový průměr v podniku je kolem 50 let. Mnoho lidí brzy skončí a je potřeba do podniku dostat mladé. To je jeden z velkých problémů, jehož řešení nás čeká, a je společný pro celé zemědělství. Snažíme se mladé lidi kontaktovat například formou brigád, aby si zkusili, jaké to je,“ plánuje ing. Mlateček. V současné době podnik podle něj zaměstnává optimálních 70 lidí, především kvůli živočišné výrobě, veškerou práci by ale mělo zvládnout do budoucna 55 lidí.
„V rámci podniku očekáváme po vstupu do EU určitou stabilitu. Doufáme, že problémy kolem registrace půdy skončí a podaří se je úspěšně zvládnout, protože jinak nám utečou peníze. I když na druhou stranu, když zaplatíme státu daň z půdy, tak nám z nich moc nezůstane,“ konstatuje ing. Mlateček. Akciová společnost navíc fakticky vlastní jen asi 15 ha půdy, zbytek si najímá od 1250 subjektů. „Problém je, že hospodaříme u Pardubic, takže cena půdy je vysoká a zájem o pozemky je velký. Máme samozřejmě zájem si půdu udržet a cítíme i tlak z hlediska pachtovného. To ale můžeme upravit až v okamžiku, kdy budeme vědět, jak to bude s dotacemi,“ tvrdí ing. Mlateček a dodává, že podnik měl původně smlouvy většinou uzavřeny na dobu neurčitou, s roční výpovědní lhůtou. V loňském roce vyzval vlastníky, jestli si chtějí změnit nájem na pět let, což většina z nich udělala.
Družstvo pomáhá
Podnik se podle slov ing. Mlatečka nepohyboval v posledních čtyřech letech ve ztrátě. „Produkci za minulý rok ještě nemáme spočítanou, v jednotlivých letech se pohybuje kolem 60 až 70 milionů korun a zisk dosahuje 500 tisíc až jeden milion,“ konstatuje a chválí si členství v Odbytovém hospodářském družstvu Pardubice: „Prodáváme přes něj komodity a vzhledem k větším objemům pak máme lepší pozici při vyjednávání s odběrateli. Odbytové družstvo jsme založili před čtyřmi lety a rozběhlo se během posledních dvou let. Jeho prostřednictvím nakupujeme chemii, osiva, pohonné hmoty, oleje, sóju, krmení. V současné době je jeho členy asi 60 subjektů a hlásí se další.“ Mimo to uvádí další případ spolupráce: „Pěstitelé z okolí, kteří mají podobné podmínky, se v rámci podniku scházejí na takové malé polní dny, které pořádáme ve spolupráce s firmou, jež nám dodává chemii. Sejdeme se nad aktuálním problémem a hledáme společně řešení, a to považuji za vynikající.“
