Také v minulém roce vyhodnotila redakce časopisu Úroda soutěž pro doktorandy a diplomanty. Ocenění získala trojice autorek a autorů. První místo získala absolventka oboru Rostlinolékařství Ing. Aneta Bokšová. Stříbrnou pozici obsadila Ing. Marie Lhotská a bronzovou získal Ing. Tomáš Mrština. Všichni jsou z České zemědělské univerzity v Praze.
Ing. Aneta Bokšová se ve své práci zabývala využitím včel při monitoringu reziduí pesticidů v naší krajině. Na základě rozboru plástového pylu v letech 2021 a 2022 uvádí, že množství pesticidů se na různých místech České republiky liší. Nejmenší množství reziduí pesticidů bylo zjištěno v místě intenzivní zemědělské produkce, kde je malý podíl zahrad a komunální zeleně. Významně větší množství reziduí pesticidů bylo zjištěno v místech, kde je větší podíl zahrad a městské zeleně a nižší podíl orné půdy. Po zákazu účinné látky chlorpyrifos (2020) a thiakloprid (2021) byl v roce 2022 zjištěn, ve srovnání s lety před zákazem, pouze mírný pokles podílu kontaminovaných vzorků (10 %). Významně však klesl průměrný obsah těchto látek v jednom vzorku, zejména thiaklopridu (o 90 %), o něco méně pak chlorpyrifosu (o 63 %). Kromě běžně používaných účinných látek se ve vzorcích často objevoval i fungicid karbendazim (23 % vzorků). A to přesto, že je v Evropské unii látka zakázána od roku 2014. V jednom vzorku byla koncentrace poměrně vysoká – 0,1151 mg/kg. Autorka na základě literatury připomíná, že se rezidua pesticidů se ve vzorcích pylu se nachází v celém světě.
Konstatuje také, že rouskový nebo plástový pyl se ke zjišťování obsahu reziduí pesticidů hodí lépe než med. Nektar včely poměrně intenzivně přeměňují výměšky hltanových žláz, neustále odpařují a navzájem si ho předávají. Obsah cizorodých látek tím dokáží snížit a med je tedy relativně bezpečnou potravinou.
Autorka ve své práci upozorňuje, že významným znečišťovatelem krajiny nemusí být pouze zemědělci. K dalším zdrojům patří aplikace pesticidů v lesním hospodářství. Z výsledků vyplývá, že ani široká veřejnost a možná i komunální sféra patrně předpisy nedodržují a stále ošetřují i zakázanými přípravky ze svých zásob.
Ing. Marie Lhotská sledovala reakci čiroku na zasolení. V úvodu svojí práce konstatuje, že čirok zrnový je původem ze semiaridních oblastí, a právě proto má vysoký předpoklad k přirozenější odolnosti vůči vysoké koncentraci solí v půdě. Přestože není zasolení v českém zemědělství aktuálním problémem, za určitých podmínek se zvýšený výskyt solí v půdě vyskytovat může. Zvýšené množství sodíku, hořčíku a vápníku může mít negativní důsledky jak na vlastnosti půdy a její biologickou aktivitu, tak také na plodiny na půdě pěstované. Rostliny v takto ovlivněném prostředí hůře přijímají vodu a v ní rozpuštěné živiny, dochází také k nerovnováze v přijmu esenciálních látek vlivem zvýšení pH půdy. Dochází k navození tzv. fyziologického sucha, to znamená, že síla, kterou rostlina musí vyvinout k přijmu vody (tzv. osmotický efekt), aby přetlačila energii, jíž je voda poutána k půdě, se musí v případě zasolení půdy mnohonásobně zvýšit. Hlavní rozdíl mezi zasoleným prostředím a fyzikálně suchou půdou, je celkové množství vody, které je k dispozici. V případě zasolení je vody v půdě dostatek, přesto není rostlinám snadno dostupná, popisuje autorka hlavní rizika.
V pokusu se sledovalo klíčení semen několika odrůd čiroku, nepříznivé podmínky byly vyvolány roztokem chloridu draselného v několika koncentracích. Na zvyšující se koncentraci soli rostlina reagovala snížením procentem vyklíčených semen a vytvořením kratšího kořene a hypokotylu. To v důsledku způsobuje celkově pomalejší vzcházení rostlin. Čtyři testované odrůdy bylo možné rozdělit na dvě skupiny, jedna se zasolení přizpůsobovala lépe, šlo o materiál s označením RCAT 016982 a odrůdu Hyso.
Ing. Tomáš Mrština ve své práci konstatuje, že foliární aplikace selenu (Se) je účinná metoda navýšení obsahu Se v potravinářských a krmných plodinách. Pro ověření vlivu postřiku na akumulaci Se rostlinami byl založen dvouletý polní pokus s ozimou pšenicí. Porost základní varianty byl ošetřen roztokem selenanu sodného (Na2SeO4) jednorázovou dávkou 40 g/ha Se, varianta kontrolní nebyla selenem ošetřena. Pšenice byla v další variantě ošetřena dělenou dávkou (2×20 g/ha Se). Po jednorázové aplikaci 40 g/ha Se byl navýšen obsah Se v pšeničném zrnu až na 1,84 mg/kg. Aplikace dělené dávky Se nezvýšila účinnost biofortifikace. Obohacování zrna pšenice selenem se zdá být efektivní způsob, jak zvýšit příjem tohoto prvku v potravě člověka a zvířat, uvádí autor.
Připomíná, že selen sehrává důležitou úlohu při prevenci mnoha závažných onemocnění, podílí se na normálním fungování organismu a vykazuje vysokou antioxidační aktivitu. Běžné obsahy Se v plodinách vypěstovaných na území ČR jsou zpravidla nízké. Z tohoto důvodu přicházejí v úvahu různé přímé i nepřímé způsoby jak Se do diety zvířat i člověka dodat. Obvyklými způsoby navýšení příjmu jsou uplatnění Se v doplňcích lidské stravy, přídavky do krmiv a veterinárních přípravků. V některých státech se však Se přidávaná do průmyslově vyráběných hnojiv.*
