Půdní organická hmota je jedním z hlavních faktorů kvality půdy. Její složení i obsah v půdě ovlivňují místní podmínky a antropogenní faktory. Organické a minerální hnojení ovlivňují obsah půdní organické hmoty odlišným způsobem – pravidelná aplikace statkových hnojiv přispívá k akumulaci organického uhlíku v půdě, zatímco samotné minerální hnojení dusíkem může podpořit procesy rozkladu a vést k postupnému zmenšování zásob půdního uhlíku.
Tématem se v Úrodě č. 12/2019 zabývá spolu s dalšími autory Ing. Tomáš Šimon, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná, že je dobře zdokumentováno, jak hnojení ovlivňuje půdní organickou hmotu, avšak méně známé je to, jak je tento vliv modifikován okolním prostředím, zejména jaké interakce existují mezi faktory prostředí a hnojením.
Za účelem vysvětlení těchto otázek analyzovali autoři vlastnosti půdní organické hmoty v půdách dlouhodobých polních pokusů udržovaných na výzkumných stanicích, jejichž lokality pokrývají široké spektrum pedologických a klimatických podmínek České republiky.
Jak uvádí, z výsledků výzkumu vyplývá, že organické hnojení má jednoznačně pozitivní vliv na celkový půdní organický uhlík (dále jen POC), přičemž se rovněž zvětšuje jeho labilita, tj. narůstá podíl méně stabilních, a tím i lépe rozložitelných organických látek. Dochází k tomu pravděpodobně v důsledku malé stability organických látek dodávaných do půdy. Na lokalitách charakterizovaných přirozeně vysokým obsahem POC se potvrdilo riziko zmenšování jeho obsahu při hnojení pouze minerálními hnojivy.
Tento jev se nazývá „priming effect“ neboli aktivační účinek. Dodanými živinami se zvýší aktivita mikroorganizmů a tyto pak rozkládají v půdě i ty organické látky, které by jinak rozkládány nebyly. Výsledky tak poukazují na nutnost dodávat dodatečnou organickou hmotu pro omezení ztrát půdní organické hmoty v intenzivně obhospodařovaných půdách.*
