Silážní kukuřice se obvykle hnojí organickými hnojivy. V České republice je doporučená dávka statkového hnoje aplikovaná na podzim zhruba 40 t/ha. Často se také pro silážní kukuřici využívá aplikace kejdy na jaře. Kejda má nízký poměr C : N, a je tedy rychlejším a účinnějším zdrojem živin pro zajištění zvýšených požadavků kukuřice na dusík. Kukuřice je také považována za rostlinu vyžadující vyšší dávky fosforu a draslíku.
Cílem pokusů Ing. Lukáše Hlisnikovského, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha a kol. bylo vyhodnotit vliv různých variant hnojení na produkci silážní kukuřice. Z tohoto důvodu byl v průběhu čtyř let (2012–2015) hodnocen příjem živin (N, P, K) na výnos čerstvé biomasy kukuřice ve třech lokalitách s různými půdně-klimatickými podmínkami. V roce 1955 byly v České republice založeny dlouhodobé polní pokusy na třech lokalitách s rozdílnými půdně-klimatickými podmínkami. Cílem dlouhodobých experimentů bylo analyzovat vliv různých způsobů hnojení, půdních a klimatických podmínek na produkci plodin na orné půdě. Pokusy byly realizovány v Čáslavi, Ivanovicích na Hané a Lukavci u Pacova. V letech 2012 až 2015 byly sledovány výnosy při čtyřech způsobech hnojení: kontrola bez hnojení od roku 1955, statkový hnůj v dávce 40 t/ha, statkový hnůj kombinovaný s minerálním dusíkem a statkový hnůj kombinovaný s minerálním NPK.
Nejvhodnější půdně-klimatické podmínky pro pěstování silážní kukuřice jsou v Ivanovicích na Hané, kde byly také zaznamenány nejvyšší průměrné výnosy čerstvé biomasy v sušině 19,6 t/ha. Poněkud nižší produkce biomasy silážní kukuřice (17,7 t/ha) byla získána na šedozemních půdách v Čáslavi. Nejnižší výnosy biomasy kukuřice vykazovaly pokusné pozemky na kambizemi v Lukavci (17,5 t/ha), což jsou půdy charakteristické nízkou přirozenou úrodností a nízkou hladinou základních živin. Obecně platí, že zvyšující se dávka živin je spojena se zvyšováním produkce biomasy. Nejvyšší výnosy byly zaznamenány při hnojení HN + NPK na všech stanovištích.*
Kompletní informace naleznete v Úrodě č. 4/2020 na str. 40.
