Pěstování geneticky modifikovaných plodin v Evropě stále provází řada polopravd, především mezi laickou veřejností. Není se ale co divit, jde o novou technologii, a tak se informace ke spotřebitelům dostávají značnými oklikami. Na druhou stranu ze světového pohledu již dávno nejde o novinku. Seminář Geneticky modifikované organismy, který uspořádalo Ministerstvo zemědělství ČR v areálu České zemědělské univerzity v Praze (ČZU), přinesl souhrn dosavadních zkušeností z této oblasti.
S praktickým pěstováním GMO již máme první zkušenosti i u nás. V roce 2005 proto oslovilo ministerstvo zemědělství zemědělské podniky, které pěstovaly GM kukuřici. Na sledování se podílelo 90 % ze všech 52 podniků, kde oseli celkem 270 ha transgenní plodiny, což představovalo zhruba polovinu celkové plochy. Výsledky šetření prezentoval ve svém příspěvku ve sborníku Ing. Ladislav Kučera, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, Praha-Ruzyně spolu s Ing. Marií Čeřovskou z Ministerstva zemědělství ČR.
Oslovení zemědělci spatřovali největší přínos pěstování GM kukuřice především ve třech bodech, a sice v účinné ochraně proti zavíječi (41,5 %), lepším zdravotním stavu rostlin (12,3 %) a úspoře insekticidů (12,3 %). Následoval vyšší výnos, lepší kondice porostu, nižší ztráty a úspora práce (odpadl monitoring škůdce a aplikace pesticidů). Negativně naopak ohodnotili především náročnější administrativu a vyšší cenu osiva. Objevil se ale také problém s uplatněním produkce. „Pod tlakem odběratelů došlo v jednom případě i k zaorání ploch již GM kukuřicí,“ uvádí příspěvek.
Bez rizika pro zdraví
Jak připomněl doc. MVDr. Jiří Ruprich, CSc., z Centra hygieny potravinových řetězců v Brně, GMO se ve výživě lidí i zvířat v České republice využívají od roku 1996, kdy se na naše území dostaly první dodávky těchto surovin. „Dovozy tehdy vyvolaly živý ohlas veřejnosti,“ dodal doc. Ruprich s tím, že se pro laickou veřejnost náhle objevil nový pojem, se kterým se běžný spotřebitel někdy jen těžce srovnával. I přes dobré povědomí o genetice vedla poměrně složitá problematika k mnohosměrné společenské diskusi. V mnoha případech šlo o spekulativní varování před riziky, pro něž se ale nenašly důkazy. Pro věcnou diskusi je proto třeba uvážit, že ročně jsou na světě osety GM plodinami desítky milionů hektarů (90 mil. ha v minulém roce), které dávají základ pro produkci více než padesáti produktů. Podle doc. Rupricha ale nebyl ve světě zaznamenán žádný případ poškození zdraví v důsledku spotřeby GM potravin. Zdá se tedy, že preventivní posuzování GMO přispívá k ochraně zdraví spotřebitelů.
„Testování bezpečnosti GM potravin se ovšem v praxi ukázalo jako velký technický problém,“ konstoval zároveň doc. Ruprich. Jak vysvětlil, nejde o posuzování jedné chemické látky, nýbrž komplexní matice, ve které jsou obsaženy stovky chemických látek. Proto se dá v běžném experimentu na pokusných zvířatech jen těžko modelovat dávka. Mimo jiné také proto, že od určitého množství suroviny (například brambor) v dietě zvířat dochází ke zdravotním problémům právě kvůli jednostranné výživě. Na druhou stranu může být obsah škodlivých látek tak nízký, že se při malém počtu zvířat v pokusné skupině nemusí projevit.
To bylo důvodem, proč byl vyvinut jiný způsob, tzv. testování podstatné shody, kde se v principu porovnávají vlastnosti výchozího organismu s GM organismem. Sleduje se obsah nutrientů, antinutrientů a toxických látek. Pokud se například GM sója nevymyká z rozsahu přirozené variability známých parametrů výchozího organismu, je považována za jemu rovnou. Pojistným opatřením pak je značení potravin vyrobených z těchto surovin, které zaručuje vysledovatelnost. Z pohledu možných zdravotních rizik se sleduje především výskyt signálních a selekčních genů, toxické, alergenní a nutriční účinky a u GM mikroorganismů patogenita. Největší obavy ale vyvolává možnost alergenních účinků, protože mohou být navozeny velmi malými dávkami proteinů nebo jejich částí.
Jak ukazují výsledky tuzemských průzkumů citované v příspěvku, názory veřejnosti na potraviny z GM plodiny se v posledních třech letech příliš neliší. V roce 2005 platila následující čísla: 37,5 % populace nemá o dané problematice dostatek informací a neví, jak se v případě možné konzumace zachovat, potraviny z GM surovin by si nikdy nezakoupilo a ani by je nekonzumovalo 28,5 % populace, zatímco 17,5 % z toho žádné obavy nemá (častěji osoby ve věku 21 – 25 let). Nijak se o problematiku GM potravin nezajímá 16,4 % dotázaných.
Transgeny proti hladu
Geneticky modifikované plodiny se dělí do několika skupin, označovaných jako generace. GMO, které laboratoře opustily jako první, se vyznačovaly především výhodami pro pěstitele – snadnější ochranou proti chorobám, škůdcům a plevelům. Podobně je to u generace druhé, jež se ale vyznačuje větší odolností vůči abiotickým stresům – chladu, suchu, zasolení atd. Dále šlechtěné plodiny by měly přinášet i přímé výhody konečnému spotřebiteli, a to především lepší nutriční hodnotou (optimálním obsahem matných kyselin, aminokyselin, vitamínů apod.). Následující generace by měly poskytnout výhodné suroviny pro některá průmyslová odvětví a pomoci při náhradě fosilních paliv. V současné době převažuje první generace, kde se často různé modifikace navzájem slučují v jedné odrůdě.
Na světe se prosazují zatím nejvíce dva typy modifikací. Jde jednak o plodiny tolerantní k vybranému herbicidu. Ty především usnadňují technologii pěstování. Pěstitel není v takové míře závislý na počasí, růstové fázi plevele a plodiny. Jak ve svém příspěvku připomněl Ing. Josef Holec z ČZU, usnadňuje to také ochranu proti skupině plevelů, které jsou s plodinou blízce příbuzné. Druhou často využívanou modifikací je vložení genu pro produkci Bt-toxinu. Její hlavní výhodou je, že není potřeba ošetření proti škůdci a díky tomu odpadají i další náročné kroky (sledování výskytu, řešení náletu ve vlnách, účinnost pesticidu atd.). Navíc je ochrana cílená a neovlivňuje další (často užitečný) hmyz.
Významná je také oblast ekonomiky. „Objeví-li se v dosahu moderní technologie, která umožňuje snížení nákladů, subjekt, jenž by ji nevyužil, bude proti těm, kteří tak učiní, v konkurenční nevýhodě,“ upozornil Ing. Holec s tím, že se v globalizované ekonomice klade důraz především na ziskovost a maximální efektivnost produkce. Zároveň citoval zahraniční zdroje, podle kterých zavedení GMO odrůd může zrychlit snižování cen potravin o 10 – 15 %. To hraje roli především v rozvojových zemích, kde hladoví stamilióny lidí. Lidstvo přitom produkuje dostatek potravin k nasycení všech obyvatel planety. Hlavní příčinou hladovění není nedostatek potravin, ale chudoba, shrnul Ing. Holec závěry světových autorit.
Nejen pro potraviny
Transgenní organismy mají v současné době mnohem širší uplatnění, než je výroba potravin. Jak připomněl prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, modifikovaná hospodářská zvířata se využívají k produkci lidských bílkovin významných pro léčbu některých chorob (hemofilie, rozedma plic apod.). Tyto tzv. živé bioreaktory ale působí v režii farmaceutických firem a zemědělství z nich žádný profit nemá.
Mnohem větší význam by mohlo mít zvýšení růstových schopností. Například prodloužením biologické aktivity růstového hormonu ve svalovině se u prasat podařilo zvýšit intenzitu růstu zhruba o 30 % při porovnatelné spotřebě krmiva. Vyšší přírůstky do odstavu vykazují například selata kojená prasnicemi, kterým se podařilo zvýšit obsah albuminu v mléce. Přirozená mutace genu pro produkci myostatinu, jež způsobuje enormní růst svaloviny u plemene skotu belgické modré, dává naději pro stejný efekt u jiných hospodářských zvířat. Další oblastí je odolnost vůči chorobám, kdy se podařilo genovou modifikací získat skot výrazně odolnější proti mastitidám způsobeným bakterií Staphylococcus aureus. Mezi úspěchy lze počítat i vyšlechtění skotu odolného vůči BSE a ovce odolné ke skrapii, pracuje se na rezistenci drůbeže vůči chřipkovým virům A.
Zkvalitnění živočišných produktů lze transgenozí také dosáhnout. Mléko skotu s obsahem lidského laktoferinu by našlo použití při výrobě náhražek lidského mléka, další přizpůsobení by odstranilo problémy s alergiemi na bílkoviny kravského mléka. Konzumace prasat s genem kódujícím enzym, který převádí omega-6-mastné kyseliny na žádoucí omega-3-mastné kyseliny, by mohla mít příznivý efekt na kardiovaskulární systém konzumentů a snížit výskyt nádorových onemocnění. Pozitivní vliv těchto kyselin na zmíněné choroby je ale v poslední době zpochybňován, dodal prof. Petr.
Ze zcela jiného soudku je pozitivní vliv modifikací na životní prostředí. GM prasata s vloženým genem pro fytázu lépe využívají fosfor obsažený v krmivu, díky čemuž klesá obsah tohoto prvku, vylučovaného ve výkalech, až o 70 %. Při velkém objemu kejdy to má značný vliv na ochranu povrchových vod před eutrofizací. Na druhou stranu je za velmi rizikový považován možný chov ryb se zvýšenou produkcí růstového hormonu v mořských akvakulturách právě kvůli jejich úniku a rozšíření do životního prostředí.
Rizika, problémy, mýty
Pěstování transgenních plodin s sebou ale přináší i některé problémy. Především je třeba počítat s tím, že jednou z nejsilnějších lidských emocí je strach, a zvláště strach z neznámého. Proto se některé produkční směry a výrobci cíleně zřekli pěstování a používání GMO, což používají jako konkurenční výhodu na trhu. Samozřejmě si nepřejí, aby jejich produkce byla „kontaminována“ transgeny, ať již kvůli přenosu pylem nebo přimícháním v produkčních cestách. Zamezit tomu ale lze běžnými technologiemi.
Dále se hovoří o vzniku tzv. superplevelů. Tímto pojmem se označovali předpokládaní kříženci modifikovaných plodin a plevelů, kteří by následně byli taktéž rezistentní vůči příslušnému herbicidu. Z dosavadních výsledků zkoumání vyplývá, že tato varianta není příliš pravděpodobná, nadto i takové rostliny budou hubeny ostatními účinnými látkami. Mnohem reálnější je, že by se při neustálém používání jedné účinné látky přirozeně vyselektovala odolná populace plevele, jak tomu bylo v minulosti již několikrát. Záleží ovšem na povaze příslušné účinné látky a také na systému hospodaření. I v tomto případě je jasné, že střídání účinných látek problému zamezí. Zatím se zdá, že největší problém by mohly způsobit zplanělé formy polních plodin. Podle Ing. Holce se to týká zvláště plevelné řepy, řepky a slunečnice.
Jisté riziko se skrývá už v samotném vkládání genu. Jak zdůraznil prof. RNDr. Jaroslav Drobník, CSc., ze sdružení Biotrin, místo na DNA, do kterého se nakonec gen zapíše, zatím nelze předem určit – je náhodné. Může se proto projevit vliv na okolní geny, v jehož důsledku může mít výsledná odrůda i jiné změny dědičnosti než jen vložený znak. „Proto je nezbytná důsledná kontrola vlastností získaných GMO,“ zdůraznil prof. Drobník. Upozornil zároveň, že se transgenoze vyvíjí a zbavuje některých „dětských nemocí“, jako bylo například ponechání vneseného genu pro rezistenci vůči antibiotikům (používal se pro snadnější selekci úspěšných inzercí) v genomu modifikované plodiny.
Prof. Drobník zároveň na mnoha příkladech ukázal, že mutace není nic neobvyklého a lidé její dobrodiní využívají odedávna. Mutant a mnohonásobný kříženec byl předek pšenice. Mnoho současných odrůd vzniklo díky radiační a chemické mutagenezi, u jejíž výsledků se ale žádné testovaní zdravotní nezávadnosti neprovádí. Geny dokáží mezi rostlinami přenášet také různé bakterie či viry. Použití cílené (a mnohem dražší) transgenoze je tedy výhodnější minimálně proto, že vkládáme přesně ten znak (a pouze ten), který potřebujeme.
