Choroby pat stébel na ozimých obilninách se v České republice vyskytují každoročně v závislosti na průběhu počasí, ale také na výběru odrůdy, předplodině, zpracování půdy a použité metodě ochrany. Nejzávažnější z nich je pravý stéblolam, jehož původcem jsou dva samostatné druhy hub: Oculimacula yallundae a Oculimacula acuformis.
Původci mohou přežívat na rostlinných zbytcích ve formě mycelia, spor nebo plodnic až tři a půl roku. Chemická ochrana je účinná, pokud je provedena počátkem sloupkování až do vzniku druhého kolénka. V tomto období jsou však symptomy stéblolamu snadno zaměnitelné s jinými původci, je třeba provést mykologický rozbor (např. ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně) a následně pak cílenou aplikaci fungicidu. V současné době je v ČR registrována řada přípravků proti stéblolamu (viz webové stránky Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského – registr přípravků). Účinnost fungicidů je ovlivněna řadou faktorů včetně složení populace původců stéblolamu, resp. zastoupení obou druhů na pozemku.
Testy rezistence izolátů Oculimacula spp. k pěti fungicidům in vitro realizované odborníky z Výzkumného ústavu rostlinné výroby prokázaly nejvyšší účinnost u kombinace látek epoxiconazole + fluxapyroxad + pyraclostrobin, nejnižší pak u prothioconazole + trifloxystrobin (viz tabulka). Izoláty pocházely z 25 lokalit v ČR z let 2015–2018. Během čtyřletého testování rezistence k fungicidům byla pozorována tendence ke snižování účinnosti u všech testovaných přípravků, zejména u látek prochloraz a epoxiconazole + fenpropimorph + metrafenone, které jsou nejvíce používány v ochraně proti chorobám pat stébel v České republice.
Evropská unie provádí restrikce v používání chemických přípravků a některé z testovaných fungicidů končí svou platnost již letos či na jaře příštího roku. V rizikových oblastech pro výskyt stéblolamu je nejspolehlivější ochranou pěstování rezistentních odrůd ke stéblolamu nesoucích gen Pch1.
Příspěvek byl zpracován za podpory Ministerstva zemědělství ČR, institucionálního příspěvku RO0418 a projektu NAZV QK1910041.
Podrobné informace přinese článek autorů Mgr. Jany Palicové, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně, a Mgr. Pavla Matušinského, Ph.D., z firmy Agrotest fyto, s. r. o., Kroměříž, zveřejněný v květnovém vydání časopisu Úroda.*
Testované přípravky proti stéblolamu řazeny podle účinnosti v laboratorních testech od nejlepšího k nejhoršímu.
| Účinné látky | Ukončení používání |
| Epoxiconazole (41,6 g/l), fluxapyroxad (41,6 g/l), pyraclostrobin (66,6 g/l) | 30. 4. 2020 |
| Bixafen (50 g/l), prothioconazole (100 g/l), spiroxamine (250 g/l) | 31. 7. 2020 |
| Epoxiconazole (62,5 g/l), fenpropimorph (200 g/l), metrafenone (75 g/l) | 30. 4. 2020 |
| Prochloraz (450 g/l) | 31. 12. 2022 |
| Prothioconazole (175 g/l), trifloxystrobin (15 g/l) | 31. 7. 2019 |
