Nikdo dnes nepochybuje, že správné hospodaření s uhlíkem je základem pro udržení produkčních i neprodukčních funkcí půdy. Přestože výživa světové populace je z více než 90 % závislá na půdě, často se k půdě nechováme zodpovědně. V České republice a na Slovensku došlo po roce 1990 k významným změnám v hospodaření na zemědělských půdách. Bohužel ne vždy k lepšímu. Nejvíce se změny hospodaření podepsaly na snížení podílu organické složky půdní, tedy humusu a obsahu uhlíku v půdě.
Celosvětově obsahuje půda asi třikrát víc uhlíku, než je obsaženo v atmosféře. Tento uhlík je zejména v půdní organické hmotě, která má různou podobu od rozkládajících se organických zbytků na povrchu půdy až po humusové látky vázané v půdě na jílové minerály. Organické látky v půdě se činností půdních organismů neustále rozkládají a vznikající oxid uhličitý se uvolňuje do atmosféry. Množství takto vzniklého oxidu uhličitého a uvolněného z půdy je přitom asi desetkrát větší než množství oxidu uhličitého, který vzniká spalováním fosilních paliv. Kromě toho, že půdní organická hmota a její rozklad může významně ovlivnit produkci CO2 a dalších skleníkových plynů, ovlivňuje obsah organické hmoty v půdě i řadu dalších půdních vlastností, jako je pH, tepelný režim nebo schopnost zadržovat vodu a živiny.
Změníme-li způsob užívání a zpracování půdy, může se významně změnit obsah organické hmoty v půdě. Nevhodným uplatňováním orby, ale i jiných způsobů kultivace půdy může dojít k podstatné mineralizaci organické hmoty podobným způsobem jako při odvodnění rašelinišť. Jiné změny mohou mít na akumulaci uhlíku v půdě naopak pozitivní efekt. Například správné využití meziplodin, pěstování víceletých pícnin na orné půdě, využití statkových hnojiv, přechod na půdoochranné technologie, použití půdních biostimulantů zvyšujících biologickou půdní aktivitu a v některých případech též změna kultur.
Tato schopnost hromadit uhlík v půdě není zcela zanedbatelná. Takto je možné v půdě uložit ročně až několik tun uhlíku na hektar. Hromadění uhlíku samozřejmě nemůže pokračovat donekonečna, každá půda má svůj limit. U velké většiny našich zemědělských a lesních půd však můžeme očekávat, že nejsou uhlíkem zcela nasyceny a pro další hromadění uhlíku je zde potenciál. Kdybychom předpokládali, že se nám podaří zvyšovat obsah uhlíku v těchto půdách o 0,05 % ročně (tedy za rok přibližně o 1500 kg/ha), snížily by se emise CO2 více než padesátinásobně oproti situaci, kdy by instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v České republice (k 31. 12. 2009 evidováno 411 MWp) nahradil provoz stejného výkonu uhelných elektráren.
