Požadavky na technické řešení skladů, technologických zařízení, ale i kompletní technologie skladování musí zohledňovat vlastnosti zrnin. Jedná se o skladování vlastní produkce zrnin velkých i malých zemědělských subjektů, pokud možno s co nejmenšími ztrátami a po dostatečně dlouhou dobu, aby mohly být prodány v období za co nejvyšší cenu na trhu. Informuje o tom ve svém článku Ing. Jiří Bradna, Ph.D., z Výzkumného ústavu zemědělské techniky, v. v. i. (Zemědělec 3/2023).
Vysoká biologická hodnota potravinářských zrnin je podle tohoto autora měřitelná. Je dána energií a klíčivostí. Každá posklizňová úprava a ošetřování může tyto hodnoty snížit, proto je zapotřebí se snažit o co nejmenší zásahy a udržení potravinářských zrnin v co nejpřirozenějším stavu, tedy udržení sklizňových kvalitativních vlastností co nejdelší dobu, nejlépe až do doby jejich prodeje koncovému uživateli. Pro skladování zrnin platí, že se lépe skladují za nižších teplot. Teplotu skladovaných zrnin ovlivňuje přístup kyslíku. Při skladování zrnin v uzavřeném prostoru roste množství oxidu uhličitého (tj. produktu intenzivního dýchání zrnin) a klesá množství kyslíku. Intenzita dýchání zrnin se tím sníží. Volný přístup kyslíku naopak dýchání podporuje. Množství tepla, které vzniká při intenzivním dýchání, může být za určitých okolností větší než množství tepla odváděného, takže dochází k samozáhřevu zrnin. Odvádění tepla zrnin pomocí aktivního větrání může tedy mít za určitých okolností opačný efekt, než je snížení teploty. Při použití vzduchu o nevhodných parametrech dojde ke stimulaci dýchání, a tím k ještě silnějšímu zahřívání. Pro účinné větrání zrnin je nutné používat vzduch o teplotě alespoň o 5 °C nižší, než je teplota větraných zrnin a o nízké relativní vlhkosti. K samovolnému zahřívání dochází také kvůli zvýšenému obsah vody ve skladovaných zrninách, tedy například u některých druhů obilovin s vyšším obsahem vody než 16 %.
Více informací k tématu včetně aktivního provzdušňování se dočtete v týdeníku Zemědělec (3/2023).*
