Kolekce jarního tritordea (x Tritordeum martinii A. Pujadas) v Genové bance Praze-Ruzyni byla donedávna zastoupena pouze dvěma položkami této plodiny, a to odrůdami JB1 a JB3. V roce 2016 se rozrostla o dalších 18 genotypů původem ze Španělska, které byly následně v letech 2018–2020 vysety v polních pokusech a testovány v tříletých školkách základního hodnocení.
Tématu se v Úrodě č. 9/2021 věnuje Ing. Zdeněk Nesvadba, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná, že genetické zdroje tritordea byly během této doby zdokumentovány: jsou vedeny v knize introdukce a mají kartu EVIGEZ. Mají svá pasportní data a během polního a laboratorního hodnocení morfologických, biologických a hospodářských znaků získala data popisná, která jsou uvedena v informačním systému GRIN Czech. Osivo těchto položek bylo uloženo k dlouhodobé konzervaci do skladů Genové banky a klasy uloženy do sbírek. Vzhledem k tomu, že osivo těchto genotypů není možné využívat ke šlechtění, tak jsou tyto položky vedeny v režimu „omezená dostupnost“.
Tritordeum (x Tritordeum martinii A. Pujadas) je, vedle tritikale, další člověkem uměle vytvořená obilnina pocházející z křížení pšenice a ječmene. Tritordeum je fertilní amphiploid vzniklý hybridizací divoce příbuzného Hordeum vulgare (Hordeum chilense Roem. et Schultz) a kulturní pšenice tvrdé (Triticum turgidum ssp. durum Desf.). První zmínku o tritordeu zveřejnil Martín a Chapman v roce 1977 v publikaci „A hybrid between Hordeum chilense and Triticum aestivum“. U tohoto prvního oktoploidního hybrida (2n = 8x = 56, HchHchBBAuAuDD) bylo H. chilense použito jako mateřská forma (Kakabouki et al. 2020). Tritordeum lze považovat za genetický zdroj vhodný pro přenos některých užitečných vlastností z ječmene čilského do pšenice, jako jsou zásobní proteiny, obsah karotenoidů, jakož i tolerance vůči suchu a zasolení.
Erlandsson (2010) uvádí, že křížením ječmene a pšenice se lidé snažili uchovat nutriční a technologické vlastnosti každého druhu. Tritordeum je podobně jako tritikale zcela oprávněně považováno za novou plodinu, což je také vyjádřeno zařazením do samostatného botanického taxonu. Oproti pšenici má vysoký obsah bílkovin a karotenoidů, které způsobují u něho výrazně žluté zabarvení pečiva.*
