Článek Ing. Pavla Mináře, Ph.D., z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského publikovaný v časopise Úroda (3/2025) shrnuje současný pohled Evropské komise na vývoj spotřeby přípravků na ochranu rostlin v členských zemích Evropské unie a nástroje k redukci používání rizikovějších přípravků. Dále vysvětluje příčiny ztráty některých chemických účinných látek v posledních letech a mechanismy schvalování pesticidních látek v EU.
Jak uvádí autor článku, strategie Farm-to-Fork (F2F) stanovila pro období do roku 2030 dva hlavní cíle, které by Evropská unie jako celek (nikoli každá členská země) měla splnit. Prvním je snížení celkové spotřeby přípravků na ochranu rostlin o 50 %. Druhým cílem je snížení spotřeby tzv. rizikových přípravků rovněž o 50 %. Evropská komise nedávno oznámila, že se podle statistických výsledků spotřeba přípravků v EU cílům F2F výrazně přiblížila a v nejbližším období budou tyto cíle splněny. To vyvolalo následnou kritiku několika evropských nevládních organizací, které napadly způsob kalkulace spotřeby i trendů. Je patrné, že panuje značné nedorozumění v tom, co je cíli F2F míněno.
Není třeba příliš analyzovat, abychom viděli, že prostá spotřeba účinných látek vyjádřená v kilogramech je velmi pochybnou veličinou. Není z ní patrné, zda se pokles spotřeby obdobně projevil i ve snížení rizik z použití menšího objemu přípravků. Řada přípravků představujících nízké riziko nebo přípravků použitelných například v ekologickém zemědělství má vyšší dávkování než přípravky konvenční. Mohlo by se stát, že například zvýšení podílu orné půdy v šetrnějších pěstebních systémech se projeví zvýšením objemu spotřeby přípravků na ochranu rostlin, i když se s tím spojená rizika sníží. Proto byly Evropskou komisí navrženy tzv. harmonizované indikátory rizik (HRI I a HRI II).
Důležité je si podle Ing. Mináře uvědomit, že o látkách, které jsme v posledních deseti letech ztratili, se dosud nerozhodovalo politicky, ale v souladu s platnými odbornými kritérii. Tvrzení, že by zástupci České republiky měli být při posuzování účinných látek agresivnější a nutit komisi, aby rozhodla o schválení látek evidentně nesplňujících zákonná kritéria, jsou možná lidsky pochopitelná, avšak právně naivní. Stejně tak je mylná představa o tom, že by se o účinné látce rozhodovalo prostřednictvím vyjednávání o potřebnosti a nepotřebnosti pro pěstitelskou praxi. Taková diskuse neprobíhá z toho prostého důvodu, že potřebnost pro zemědělskou praxi ani existence vhodných alternativ nepatří v předpisech EU mezi rozhodovací kritéria. Rovněž se nikde nevede debata o tom, která další látka se plánuje zakázat. Účinné látky se neposuzují proto, že by někdo rozhodl se jich zbavit, ale proto, že vyprší platnost jejich schválení a je třeba vyřídit žádost o obnovu schválení (tedy přehodnocení), vysvětluje autor článku.
Z pohledu zemědělské praxe je podle něj zásadním nedostatkem povolovacího systému v EU to, že není navázán na praxi v ochraně rostlin, ale zabývá se jen hodnocením a povolováním jednotlivých přípravků a účinných látek. Tím pádem předpis EU přistupuje stejně k přípravku, který má řadu náhrad, i k přípravku, který má zásadní význam pro určitou plodinu. Nedojde-li ke změně politického přístupu a právních předpisů upravujících systému povolování přípravků, nedá se očekávat ani změna trendu v hodnocení účinných látek a bude docházet k mnoha dalším ztrátám, dodává Ing. Minář na závěr.
Celý, velmi zajímavý článek, naleznete v březnovém vydání časopisu Úroda (3/2025).*
