12.11.2001 | 10:11
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Tradice českého cukrovarnictví

Pěstování cukrovky a průmyslová výroba cukru má v České republice tradici více než 180 let. Za počátek rozvoje pěstování cukrovky a výroby řepného cukru na území Čech a Moravy lze považovat období kolem roku 1831. V té době zahájil provoz cukrovar Dobrovice v Čechách, který pracuje nepřetržitě až do současné doby a patří mezi naše nejmodernější cukrovary.

Rozvoj cukrovarnického průmyslu u nás umožnily příznivé klimatické a půdní podmínky. Značný rozvoj zaznamenalo pěstování cukrovky ve druhé polovině 19. století. Zatímco v letech 1844 - 1846 činilo průměrné množství cukrovky zpracované během kampaně v Čechách a na Moravě 73,4 tisíce tun, vzrostlo pak během 25 let do roku 1870 více než desetinásobně na 769,3 tisíce tun. Vývoj pokračoval rychlým tempem i v dalších letech a v předválečném období (1908 - 1912) již bylo zpracováno v průměru 6 188 tisíc tun cukrovky. S růstem množství zpracované řepy se zvyšovala i její kvalita a rostla úroveň technologické práce, takže v uvedených pěti letech byl výtěžek cukru z řepy již 13,98 %.
Na rozvoj pěstování cukrovky navázala intenzivní výstavba cukrovarů. V období let 1830 - 1920 vzniklo 323 závodů, ale 168 v téže době zaniklo. Průměrná roční produkce cukru v letech 1905 - 1909 byla 1021,3 tisíce tun a činila 14,8 % ze světové výroby cukru.
Vysokou úroveň si pěstování cukrovky a cukrovarnický průmysl na území České republiky zachovaly i po 1. světové válce (například v roce 1925 se cukrovka pěstovala na 240,6 tisíce hektarů při průměrném výnosu 30,1 t.ha-1, celkové produkci cukrovky 7245,4 tisíce tun, cukernatosti 17,96 % a výtěžku cukru 15,15 %). V provozu bylo 144 cukrovarů s celkovou zpracovatelskou kapacitou 119,2 tisíce tun řepy za den. Vyrobeno bylo 1097,7 tisíce tun cukru, vývoz činil 798,9 tisíce tun a podíl na světové výrobě řepného cukru dosáhl 14,3 %.
Po roce 1932, přes pokles výroby cukru vlivem hospodářské krize na 500 - 600 tisíc tun ročně, představovaly tehdejší výsledky v mezinárodním porovnání špičkovou úroveň. Výnosy polarizačního cukru byly 4,8 - 5,2 t.ha-1 při průměrné cukernatosti 18,5 - 19,5 %. Byl to i výsledek úspěšné práce šlechtitelské stanice v Semčicích, která byla schopna nabídnout československému řepařství výkonné cukernaté odrůdy.
V závislosti na rozvoji řepařství a zpracovatelského průmyslu se bouřlivě vyvíjely i navazující obory, především strojírenství. Strojírenské podniky (Škodovy závody, První brněnská, Českomoravská Kolben-Daněk a další menší strojírny, později také ZVU Hradec Králové) dodávaly zařízení cukrovarů do celého světa. Do roku 1981 bylo postaveno a vybaveno technologickým zařízením české produkce 246 cukrovarů v tuzemsku a 263 v zahraničí.
Z československého cukrovarnického průmyslu vzešla řada vynikajících odborníků, kteří výrazně ovlivnili i celosvětový vývoj. Československo bylo u zrodu Mezinárodního institutu pro řepařský výzkum, Mezinárodní organizace cukrovarnických technologů a Mezinárodní organizace pro jednotné analytické metody.
Cukrovka se v Česku pěstuje především v kukuřičné a řepařské výrobní oblasti. Je to nesporně jedna z fotosynteticky nejvýkonnějších plodin. Je naší nejproduktivnější polní plodinou. V našich přírodních podmínkách nejvíce využije půdy, vody a slunečního záření a poskytne nejvyšší obnovitelnou energetickou produkci z jednoho hektaru. Například na produkci stejného množství energie potřebuje ozimá pšenice plochu třikrát větší, brambory 2,7krát větší a kukuřice na zrno 1,8krát větší.
V průměru let 1920 –1929 činila osevní plocha cukrovky v ČR 207 tisíc ha a produkce dosáhla 5387 tisíc tun. V období hospodářské krize ve 30. letech produkce poklesla a další pokles nastal po 2. světové válce (v roce 1950 se pěstovala ještě na 176 tisících ha a její výroba činila 5301 tisíc t); v roce 1980 činila plocha řepy 157 tisíc ha.
Plochy a výroba cukrovky a cukru v ČR se po privatizaci a restrukturalizaci českého zemědělství po roce 1989 dále značně snížily (v roce 1989 byla ještě sklizňová plocha cukrovky 127,1 tisíce ha, tj. 3,9 % z celkové osevní plochy a produkce činila 4497 tisíc tun). Výroba cukrovky a cukru však byla vyšší než tuzemská spotřeba. Přebytky cukru, které nebylo možné uplatnit na vnitřním trhu, byly exportovány za ceny, které nepokryly ani výrobní náklady, a postupně od roku 1997/1998 docházelo k neúměrnému zvyšování zásob cukru. V roce 1999 osevní plocha cukrovky klesla na minimum (59,1 tisíce ha, tj. pouze 1,9 % z osevní plochy celkem).
Se snižováním ploch cukrovky došlo v posledních letech ke zvyšování hektarových výnosů (roku 2000 v porovnání s rokem 1989 zvýšení o 10,31 t, tj. o 29,0 %), zejména v důsledku pěstování převážně výkonných odrůd s rezistencí proti chorobám cukrovky (rizománie, cerkosporióza) a v neposlední řadě i tím, že cukrovka vzhledem k razantnímu poklesu ploch je již pěstována převážně v nejlepších půdně-klimatických podmínkách.
Po roce 1989 došlo vzhledem k pěstování výkonných odrůd s vysokou cukernatostí a postupným zlepšováním pěstební technologie k podstatnému zvýšení cukernatosti nakupované řepy, a tím i cukernatosti sladkých řízků (cukernatosti při zpracování), v porovnání s obdobím 70. a 80. let. Souběžně došlo ke zvýšení účinnosti práce cukrovarů po jejich modernizaci, což zvýšilo výtěžnost cukru z řepy. Uvedené skutečnosti způsobily podstatné zvýšení celkového výtěžku cukru z řepy a tím při zvyšujících se hektarových výnosech cukrovky i růst výnosů cukru z jednoho hektaru.
V ČR zaznamenal výnos cukru z jednoho hektaru řepy v posledních letech vysoký růst a v roce 2000/01 dosáhl 7,08 t. V porovnání s průměrem 15 zemí EU byl hektarový výnos cukru sice ještě nižší o 1,57 t, ale výnosovou úroveň některých zemí EU (Finska, Itálie, Irska a Řecka) již převýšil.
Vzhledem k liberálnímu trhu cukrovky a cukru plochy a produkce cukrovky a cukru v posledním desetiletí značně kolísaly v závislosti na nabídce a poptávce, vývoji světových cen cukru a možnostech vývozu. Osevní plochy cukrovky a tím i výroba cukru značně klesly v roce 1994 jako projev vlivu platební neschopnosti řady cukrovarů, což se projevilo i v cenách cukrovky a cukru.
Vyšší hektarový výnos cukrovky v hospodářském roce 1995/96 se promítl i ve výrobě cukru, avšak vlivem zvýšení tuzemské spotřeby cukru a exportem jeho přebytku zejména na Slovensko nedošlo do konce hospodářského roku k přetlaku nabídky nad poptávkou. V hospodářském roce 1995/96 se poněkud zlepšila platební bilance cukrovarů, které ve většině případů vyrovnaly své závazky vůči pěstitelům, což mělo vliv na zvýšení osevních ploch cukrovky v roce 1996/97.
Zvýšení ploch cukrovky v roce 1996/97 spolu s jedním z nejvyšších hektarových výnosů v historii pěstování této plodiny a její vysokou cukernatostí spolu s nízkou domácí spotřebou cukru v roce 1997/98 ukončilo vyrovnanost nabídky a poptávky na trhu s cukrem a od té doby se ji nepodařilo vyrovnat. Zásoba cukru na konci hospodářského roku 1997/98 se zvýšila na 83,1 tisíce tun, tj. na 19,1 % z celkové domácí spotřeby cukru, a na konci roku 1998/99 dokonce na 173,2 tisíce tun (40,5 % z domácí spotřeby) vlivem zvýšeného dovozu cukru. V následujících letech, díky přijatým regulačním opatřením na trhu, se podařilo nevyrovnanost cukerní bilance poněkud snížit, avšak stále přetrvává přetlak nabídky nad poptávkou.

Ing. Hana Strnadlová, Ing. Zdena Kubíková
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky,
Praha

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

  1. Mohu se Vás prosím zeptat? Když v roce 1996, kdy došlo ke zvýšení osevních ploch, výnosy patřily k historicky nejvyšším, cukernatost byla vysoká, proč se u nás zvyšovala zásoba cukru vlivem zvýšeného dovozu, když byla u nás takováto efektivita výroby, snížená poptávka a náklady na výrobu byly v té době oproti vyspělým západním trhům prokazatelně nižší? Děkuji za vysvětlení.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down