Sýček obecný (Athene noctua), staršími názvy i kulich, puťák, skujíček, puvík, je drobná sova z čeledi puštíkovitých (Strigidae). Ještě na začátku minulého století byl široce rozšířeným druhem a byl uváděn jako naše nejběžnější sova. Druh nyní balancuje na pokraji vyhynutí s celkovou velikostí populace nepřesahující 130 hnízdních párů. Situace je opravdu kritická. Každý zemědělec má ale k dispozici řadu nenáročných možností, jak tento vývoj zvrátit a napomoci obnovení populace této sovičky, která vždy byla nedílnou součástí naší krajiny.
Článek věnovaný sýčkovi najdete v Úrodě č. 1/2020 v nové rubrice Zemědělec - správce krajiny. Ta poukazuje na možnosti, jak mohou zemědělci snadno pomoci některým druhům, kterých v krajině ubývá.
Intenzifikace neprospívá. Chybí hnízdiště a hmyz
Ačkoliv ještě před půl stoletím sýček obýval zemědělskou krajinu, zejména pak sady, zahrady, aleje či stromořadí starých hlavatých vrb, kde hnízdil ve stromových dutinách, v posledních desetiletích se výhradně přesunul do lidských obydlí, zejména pak do farem, zemědělských usedlostí, vesnic, ale i na panelová sídliště větších měst, kde hnízdí v dutinách v budovách. Tento přesun do lidských sídel byl způsoben jak ztrátou hnízdních příležitostí (např. likvidace doupných stromů, zánik tradiční údržby hlavatých vrb), ale zejména přerodem pestré a mozaikovité zemědělské krajiny na uniformní a intenzivně obdělávané pozemky s extrémně nízkým biologickým potenciálem. Intenzifikace zemědělství je také úzce spojená s masivním využíváním zemědělské chemie, což vedlo k dramatickému úbytku hmyzu, tedy hlavní potravy sýčků. Právě intenzifikace zemědělského hospodaření je hlavní důvod masivního úbytku sýčka nejenom u nás, ale i v okolních státech.
Největší populace sýčků nyní nalezneme v severozápadních Čechách (Ústecký a Středočeský kraj) a na jižní Moravě, další malé populace jsou známy z jihozápadního Plzeňska a střední Moravy. Sýčkovi nejvíce vyhovuje prostředí parkového charakteru v nižších nadmořských výškách s dostatkem potravních zdrojů, hlavně luční porosty s nízkou vegetací, drobná pole a jejich přechody, extenzivní sady a zahrady s vysokým zastoupením liniových struktur (živé ploty, kamenné zídky), což je krajina, která u nás prakticky vymizela a její zbytky nacházíme v plášti kolem lidských sídel. Sýčci obývající teritoria složená z velkých polních celků nedokáží ukrmit své potomky, což v důsledku vede k nižší hnízdní úspěšnosti.
Pomozte i vy – zvyšujte pestrost vašeho okolí
Všechna opatření vedoucí ke zvýšení pestrosti zemědělské krajiny budou ale mít pozitivní vliv jak na sýčky, tak i na ostatní živočichy. Tyto změny zahrnují systémová řešení na evropské a národní úrovni. Jde například o zvýšení podílu přírodních prvků na zemědělských plochách (úhorů, mezí, souvratí, polních cest, travnatých pásů, keřových a stromových ostrůvků), zmenšení výměry souvislých ploch na 20 ha nebo méně, či dlouhodobější a intenzivnější podpora agroenvironmentálních programů (např. biopásů). Řadu opatření lze realizovat lokálně, přesto mají silný potenciál pro ochranu sýčků. Sázením alejí a stromů (například starých ovocných odrůd a ořešáků) a ponecháním starých stromů v krajině výrazně zvýšíme úkrytové možnosti.
Zvýšení pestrosti můžeme dosáhnout i pásovou sečí travních porostů, kdy neposečené pásy, které by měly zabírat alespoň pětinu rozlohy, slouží jako prostředí pro hmyz a savce, na posečených místech zase sýček může lovit. Pastva hospodářskými zvířaty by měla být extenzivní a různorodá, čehož můžeme docílit systémem oplůtků a dočasným přepásáním. Omezení aplikace zemědělské chemie a používání antiparazitik zvýší nabídku nejrůznějšího hmyzu včetně koprofágních druhů, které v trusu odčervených zvířat prakticky nežijí. Minimálně v oblastech výskytu sýčků bychom měli vyloučit aplikaci rodenticidů, a to z důvodu jak primárních, tak sekundárních otrav. Tam kde sýčci žijí, může být také efektivní vyvěšovat v areálech zabezpečené budky, takzvané sýčkovníky, kam neproniknou predátoři. V nich mohou ptáci bezpečně hnízdit. Specialisté České společnosti ornitologické s tím mají dobré dlouhodobé zkušenosti a rádi pomohou.
Odstraňujte technické pasti
Malé a izolované populace sýčka jsou ohrožovány i dalšími faktory, jako jsou tuhé (a na sníh bohaté) zimy, nárůst intenzity silniční dopravy i některých predátorů (zejména kun skalních) a různé technické pasti, ve kterých hyne až čtvrtina jedinců. Technickými pastmi mohou být různé typy nádrží (např. nádrže na melasu, napáječky, sudy pro zachycování dešťové vody), nebo různé dutiny, odkud se sýčci nejsou schopni dostat ven (například vertikálně stojící roury, fukary, komíny a svody dešťové vody). Nebezpečné jsou i pro ostatní sovy, které otvory vyhledávají, vlezou do nich, ale po hladkých stěnách trubek se již někdy nedostanou ven. To jasně dokumentuje i nález 28 mrtvých sov pálených v jednom fukaru na seno.
I tady může zemědělec jednoduše pomoci. Odstraňování technických pastí je extrémně důležité. Do nádrže na vodu je vhodné přidat plováky či králičího pletivo kolem vnitřní stěny nádrže/sudu. Duté otvory, včetně často již nevyužívaných fukarů na seno, lze uzavřít pletivem nebo dřevěnou deskou (horní vstup), svislé trubky lze položit do vodorovné pozice. Bez nadsázky záleží budoucnost sýčků na přežití každého jedince.
Drobná sova
Velikostně představuje sýček jednu z drobnějších sov, přičemž samičky velikosti hrdličky jsou větší než samci, jejichž velikost spíše odpovídá kosovi. Ačkoli sýček působí zavalitým dojmem, může výrazně měnit tvar těla a při vyrušení se dovede tak napřímit a vytáhnout tak, že rázem působí štíhleji. Tělo je shora zbarvené tmavohnědě s četnými světlými skvrnami, naspodu zase bělavé s tmavohnědým skvrněním. Hlava se vyznačuje plochým temenem a výrazně žlutýma očima, které jsou lemovány bělavými nadočnicovými proužky. Sýček patří mezi konzervativní ptačí druhy vyznačující se usedlým způsobem života, vysokou věrností dospělých jedinců obsazeným lokalitám či vytvářením dlouhodobých hnízdních párů. Jeho výskyt nejlépe zjistíme podle hlasu, který připomíná táhlé ”půůůjď” a kterým se samečci na jaře vytrvale ozývají. Hlavní potravu sýčků představují nejrůznější bezobratlí, drobní savci a ptáci, nicméně spektrum potravy se v průběhu roku výrazně mění. Během podzimu a zimy představují nejdůležitější potravu drobní savci (nejčastěji hraboši, myšice a myši, ale i bělozubky a rejsci), v průběhu jara, před začátkem hnízdění, nabírá hmotnost i díky žížalám, jež v průběhu hnízdění nahradí velký hmyz (např. chrousti, střevlíci, sarančata a kobylky), který může tvořit až 80 % potravy. Na lov potravy vylétá sýček zejména za soumraku, kdy ho můžeme spatřit na vyvýšených místech, ale v průběhu hnízdění je běžně aktivní během celého dne.*
Více informací o možnosti aplikované ochrany sýčků najdete na www.birdlife.cz/sycek.
