Téměř 50 procent půdy je v České republice ohroženo vodní erozí. V Jihomoravském kraji je situace ještě horší, zejména díky specifickému složení půd, ale i hospodaření tamních zemědělců. Půda, která je nevhodně osetá širokořádkovými plodinami, snadno podléhá při přívalových deštích vodní erozi, značné problémy a nevyčíslitelné škody způsobuje i kukuřice pěstovaná ve svahu. Výjimku tvoří pozemky rodinné farmy Horákových v Čejči, kde je možné nalézt recept na rentabilní pěstování kukuřice i na svažitých pozemcích bez projevů eroze s dodržením pravidel správné zemědělské praxe.
Hlavní výhodou kukuřice oproti pšenici, když pomineme jejich odlišné potravinářské či krmné využití, je téměř 2,5krát vyšší produkce posklizňových zbytků u kukuřice, které se navíc mnohem lépe rozkládají. V porovnání s řepkou pak kukuřice poskytuje až šestkrát více energie z hektaru než řepka, je tedy nejlevnějším zdrojem biomasy k produkci energie.
„Nemáme klasický hnůj, ani víceleté pícniny jako je vojtěška, proto se musíme snažit o jejich maximální možnou náhradu,“ prozradil Ing. Oldřich Horák, jeden z majitelů Horákovy farmy, a. s. v Čejči. Část osevního postupu v Čejči řeší již šestnáct let pěstováním plodiny s maximální produkcí z hektaru – kukuřicí. Ta podle slov Ing. Horáka, který zasvětil téměř celý svůj život pěstování kukuřice, poskytuje o 2–3 tuny vyšší výnos zrnin, ale i 2,5krát více posklizňových zbytků oproti pšenici, které se navíc lépe rozkládají a zvyšují tak podíl organické hmoty v půdě.
„U nás v Čejči využíváme setí do přemrzlé meziplodiny svazenky vratičolisté, ta svým kořenovým systémem drží půdu pohromadě, až do doby než se zapojí nově vzešlý porost kukuřice. Osevní postup je již řadu let stejný: pšenice, svazenka, kukuřice a opět pšenice, svazenka, kukuřice,“doplnil Oldřich Horák, spolumajitel Horákovy farmy.
Vysvětlil dále, že farma má polovinu pozemku ve velmi prudkých svazích a bez meziplodiny svazenky by tam pěstování kukuřice vůbec nebylo možné. Už samotný název svazenka, předurčuje tuto plodinu k pěstování na prudkých svazích. Silná pokryvnost jemných listů zajišťuje velmi dobrou odplevelovací schopnost. Dobře zastiňuje půdu a zabraňuje výparu. Zlepšuje výnosy následných plodina i strukturu půdy, ze spodních vrstev vytahuje živiny, takže porosty kukuřice jsou tmavě zelené až do modra. V meziporostním období zabraňuje vyplavování živin, navíc jde o plodinu medonosnou. „Po sklizni pšenice naše pozemky podiskujeme a urychleně zasejeme letní meziplodinu svazenku vratičolistou, přibližně deset kilogramů na hektar, pokud možno do 20. srpna. Až do zimy probíhá asimilace a svazenka vyprodukuje za normálních podmínek 10–13 tun organické hmoty na hektar. Přes zimu se nechává tato meziplodina na poli, při teplotě kolem -10 °C se působením mrazu rozpadne na mulč nebo se na jaře zlikviduje totálním herbicidem. Kukuřici vyséváme přímo do tohoto mulče teprve až se svazenka rozpadne bezorebním secím strojem,“ přiznal jak postupují při pěstování zázračné plodiny v Čejči.
Více informací bylo zveřejněno v srpnovém čísle časopisu Úroda.
