Luskovinoobilní směsky (LOS) mají v zemědělství dlouhodobou tradici pěstování pro jejich pozitivní vliv na fixaci vzdušného dusíku a pro produkci zrna obilovin i luskovin, jež mohou zvýšit výnosy píce nebo zrna díky přítomnosti luskovin. V intenzivních konvenčních osevních postupech se LOS recentně méně zařazovali z provozně-technických důvodů a úbytkem stavů hospodářských zvířat.
V oblastech mimo LFA byly luskovinoobilní směsky spíše využívány pouze jako zlepšující meziplodiny. Nedávný růst cen minerálních hnojiv, rajonizace marginálních zemědělských oblastí převodem na trvalé travní porosty a legislativní změny vedou k vysokému potenciálu vzkříšení rozšíření luskovin do směsí s jinými hlavními plodinami. Některými výzkumy bylo také ověřeno, že z hlediska ochrany proti chorobám i škůdcům může být pěstování ve směskách velkým přínosem pro snížení tlaku chorob a škůdců (Boudreau and Mundt 1992, Jensen et al 2006, Ondráčková 2010). Rozvoj diverzity rostlin ve směskách vytváří prostředí pro růst populací užitečných predátorů (pestřenek, slunéček), kteří omezují šíření škůdců (Hauggaard–Nielsen and Andersen 2000, Seidenglanz 2011). Píše o tom spolu s dalšími autory Ing. Jaroslav Šafář, Ph.D. (Agritec Plant Research, s. r. o.) v Úrodě č. 1/2025.
Ověření vlivu skladby porostů LOS se uskutečnilo v letech 2020–2021, kdy v okolí města Šumperk byly vedeny přesné polní pokusy směsek luskovin s obilninou a podsevem jetele nebo vojtěšky (pro využití v dalších sklizňových letech). Takto byly založeny parcely o velikosti 60 m2 ve čtyřech znáhodněných opakováních. Proběhlo hodnocení výnosu píce a zejména vztahů mezi klíčovými škůdci luskovin a jejich přirozenými nepřáteli. Dále byla zjištěna vysoká aktivita střevlíkovitých brouků ve směsích luskovin a obilovin, kde docházelo k rychlejšímu úbytku populací kyjatky hrachové (Acyrthosiphon pisum Harris, 1766), jež tito predátoři po dlouhou dobu vegetace drželi pod početností považovanou za nebezpečnou pro zdravotní stav porostu. Z hlediska víceletých porostů vojtěšky bylo vhodné zařadit monokulturu hrachu úponkového typu, jež byl atraktivnější pro zástupce listopasů než vojtěška samotná, uvádí autoři.*
