Půdoochranné technologie jsou výsledkem snahy o takové hospodaření na půdě, které účinně přispívá k ochraně úrodnosti i dalších funkcí půdy při dosahování výnosů plodin, které jsou přijatelné z hlediska ekonomické stránky hospodaření. Charakteristické pro půdoochranné technologie je cílené využívání rostlinných zbytků předplodin a biomasy meziplodin k ochraně povrchu půdy před účinky intenzivních dešťů, které se mohou projevovat nadměrným povrchovým odtokem srážkové vody a smyvem zeminy. Půdoochranné technologie proto mohou představovat účinná opatření k ochraně půdy před vodní erozí.
Tématem se spolu s dalšími autory zabývá v Úrodě č. 8/2018 prof. Ing. Josef Hůla, CSc., z Výzkumného ústavu zemědělské techniky, v. v. i. V článku se zabývá pásovým zpracováním půdy a jeho vlivem na infiltraci vody a ochranu před erozí. Dále také vlivem pojezdů po půdě na schopnost infiltrace. Zabývá se také možností soustředění veškerých přejezdů po pozemcích do trvalých jízdních stop – systém CTF (Controlled Traffic Farming). V závěru uvádí, že přejezdy po půdě jsou jedním z hlavních faktorů, které způsobují problémy při soudobém obhospodařování půdy a omezují též přínosy půdoochranných technologií. Hlubší kypření půdy může často přinést jen krátkodobé zlepšení. „Jsme svědky paradoxu spočívajícího ve vysoké intenzitě zpracování půdy a rychlého navracení půdy do nepříznivého stavu působením jejího stlačování. Organizačně náročný systém řízených přejezdů po půdě může situaci zlepšit. V současnosti však chybí motivační stimuly pro uplatňování tohoto systému. Přesto lze v tomto směru vidět výzvu k uskutečnění účinného posunu v oblasti ochrany půdy i s vědomím toho, že je zde souvislost mezi zhutněním půdy a rizikem její vodní eroze. K tomu přistupuje i aktuální potřeba zvýšení retenční schopnosti půdy a zadržování vody v krajině,“ konstatují autoři.*
