V nadcházejících letech čeká zemědělce velká změna ohledně pěstování širokořádkových plodin. Kukuřice je jedna z plodin, kde je tato technologie nejvíce uplatňovaná a ověřovaná. Pro mnoho zemědělců to je i jediná možnost, jak kukuřici efektivně pěstovat a dodržovat střídání plodin v osevním postupu.
V posledních letech plocha pěstované kukuřice klesá. U zrnové kukuřice se do této skutečnosti promítají dva faktory, klesající stav prasat a cena energie na sušení vlhkého zrna. I u silážní kukuřice dochází k mírnému poklesu ploch, a to kvůli nemožnosti kukuřici pěstovat na všech pozemcích, bez protierozních opatření. Silážní kukuřice se převážně pěstuje v oblastech s vysokým zastoupením živočišné výroby (především chov vysokoprodukčních dojnic), kde bývá součásti areálu i bioplynová stanice, která ke svému stabilnímu výkonu také potřebuje ve své krmné dávce kukuřičnou siláž. V posledních letech se přechází na kejdové hospodářství, kde má nezastupitelnou roli v tomto řetězci bioplynová stanice, která efektivně využije kejdu na výrobu kvalitního bioplynu. Druhým produktem je digestát, který je zdrojem vlastního, kvalitního hnojiva jak pro již zmiňovanou kukuřici, tak i pro porosty meziplodin.
Strip-till je pásové zpracování půdy, při kterém dochází pouze k částečnému nakypření půdy. V ideálním případě by mělo být 25 cm půdy zpracováno a 50 cm ponecháno bez kultivace (plodiny pěstované na meziřádkovou vzdálenost 75 cm). Při jednom přejezdu techniky dochází k hloubkovému nakypření, uložení hnojiv do půdy (omezení ztrát N oproti povrchové aplikaci) a finální urovnání seťového lůžka. Čím je meziřádková vzdálenost menší, o to hrozí větší riziko zachytávání materiálu za jednotlivé sekce a dochází k hrnutí materiálu s tvorbou shluků posklizňových zbytků. Tento problém nastává při polehnutí senážního žita, anebo po sklizni polehlých porostů obilovin.
Předností této technologie je možnost pěstování širokého spektra meziplodin a účelem produkce objemného krmiva nebo pro zvýšení podílu organické hmoty v půdě. Meziplodiny mají nezastupitelnou roli pro tuto technologii, především z pohledu využití vlastní produkce hnojiv před samotným výsevem, později na podzim anebo brzy z jara (nevymrzající meziplodiny). Třetí termín pro aplikaci se nabízí při pásovém zpracování půdy, pokud těmito hnojivy zemědělec disponuje. Při absenci vlastních hnojiv je možnost vyhnojit pozemky průmyslovými hnojivy do zásoby, především prvky P a K. Poté je vhodné zvolit kombinaci meziplodin, které nám zajistí maximální fixaci vzdušného N, budou působit fytosanitárně a v neposlední řadě zajistí bio-drilling půdy.
Veškeré zásahy na pozemku od sklizně předplodiny, přes setí meziplodiny, až po výsev kukuřice, je potřeba velice dobře promýšlet. Proto tato technologie plně zapadá pod pojem precizní zemědělství, jak z pohledu využívání nových technologií, tak z důvodu sofistikovaného přístupu k jednotlivým zásahům na pozemku. Aby tato technologie byla úspěšná a výnos hlavní plodiny se nesnížil, je potřeba provést spoustu dílčích zásahů v období pěstování meziplodin, aby byl výsledek co nejuspokojivější.
U kukuřice je potřeba dbát na správné načasování pojezdů po pozemku, především po zasetí meziplodiny, až po vlastní pásové zpracování. Musí se skloubit požadavky legislativní – termín aplikace hnojiv, povětrnostní podmínky – mokrý podzim, dlouhá zima a studené jaro. Pokud k takovému extrému dojde, je potřeba velice dobře zvážit, jestli musím na pozemek vstupovat s aplikační technikou. Pokud máme možnost aplikovat hnojiva na jiné pozemky např.: TTP, trávy na OP, je to vždy menší zlo.
I k výběru samotného stroje se musí přistupovat s velkou rozvahou, aby měl co největší variabilitu ve smyslu meziřádkové vzdálenosti, tak i možnosti aplikace hnojiv, jak průmyslových, tak i statkových. Po pásovém zpracování následuje setí přesným secím strojem. Za ideálních podmínek a při aplikaci průmyslových hnojiv, je možné vysévat téměř okamžitě, nejlépe na tento postup reaguje ozimá řepka. U kukuřice se opět musíme rozhodovat operativně dle daných podmínek. Především u kukuřice je nejvhodnější aplikovat tekutá statková hnojiva při pásovém zpracování do drážky v optimální dávce 15–20 m3 a setí provádět s odstupem několika dnů, aby se hnojivo stihlo vsáknout a seťové lůžko správně slehlo.
Pásové zpracování půdy je technologie, která kombinuje a spojuje různé agrotechnické zásahy na pozemcích, nutí k větší organizaci a plánování jednotlivých prací. Výsledkem je cílené pěstování meziplodin, které jsou zdrojem chybějící organické hmoty v půdě. Aby se kruh uzavřel a celé to dávalo smysl musíme si položit základní otázku, proč zrovna tento směr a tato technologie?
Máme zde legislativu, která je tomu všemu nadřazená a dává nám jasné mantinely ve kterých se můžeme pohybovat. Každý zemědělec pracuje s půdou, ze které chce odvážet co největší produkci v nejvyšší kvalitě a tomu se musí podřídit i celý proces zacházení s půdou. Pásovým zpracováním půdy a k tomu navázanými operacemi můžeme výrazně snížit erozi půdy, efektivně využívat hnojiva a přípravky na ochranu rostlin. Důležité je se nebát zkoušet nové věci, získávat nové poznatky a sdílet informace, to je cesta k úspěchu.*
Pavel Němec,
regionální obchodní zástupce,
KWS Osiva s.r.o.
