Zájem zemědělské praxe o pěstování sóji luštinaté v České republice v posledních letech narůstá. Vývoj osevních ploch, přestože vykazuje meziroční kolísání, vykazuje rostoucí trend. V roce 2021 se osevní plochy dokonce přiblížily hodnotě 20 tis. ha. Snaha alespoň o malou míru, soběstačnosti z hlediska produkce sóji je však patrná ve většině evropských zemí.

Tématem se v týdeníku Zemědělec zabývá spolu s dalšími autory Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., působí v rámci Centra precizního zemědělství při České zemědělské univerzitě v Praze. Připomíná, že zvýšený zájem o pěstování je v České republice primárně spojen se snížením nákladů v živočišné výrobě, s hledáním cest náhrady tzv. společensky problémových plodin (např. řepky a kukuřice), se snahou o zvýšení ploch dusík fixujících plodin na orné půdě (včetně reakce na ceny N-hnojiv) apod. Důležitý význam má domácí produkce pro podniky produkující tzv. GMO-free mléko.

V zahraničí se však výrazněji poukazuje na potřebu výroby sójových nápojů, tofu, náhražek masa apod. z domácí produkce a v bio kvalitě. Tato skutečnost se následně promítá do nárůstu pěstitelských ploch, které jsou však podpořeny vazbou na zpracovatelský průmysl.

Významnou ekonomickou otázkou je cesta hledání úspor ve vztahu ke zpracování půdy a k nákladům na osivo. Přestože se dlouhodobě poukazuje na možnosti pěstování sóji pomocí systémů setí do nezpracované půdy (půdoochranná technologie), je v evropských podmínkách stále zdůrazňována redukce výnosu a vyšší spotřeba herbicidů. Tato skutečnost je však problematická i ve vztahu k požadavkům společné zemědělské politiky na jejich výraznou redukci.

Na druhou stranu je reálnost pěstování sóji technologiemi no-till faktem, který vede k úvahám nad potřebou intenzity zpracování půdy v konvenčních systémech celoplošného zpracování půdy. Technologie setí do nezpracované půdy se mnohdy vyznačují horší vzcházivostí rostlin v důsledku nedodržení hloubky setí, neuzavření výsevní rýhy, pomalejšího ohřevu půdy apod. Tyto efekty lze v systémech pásového zpracování půdy a v systémech zonálního kypření eliminovat i při nižší intenzitě zpracování půdy, nebo pomocí systémů diferencovaného zpracování orničního profilu. Většina těchto technologií je spojena se zvýšením rozteče řádků (nad 25 cm) a se snížením počtu rostlin odpovídající hodnotě mezi 40 až 50 kusy na m2.*

Pěstování hrachu setého v širších řádcích není pro zemědělskou praxi zcela neznámou technologií. Kromě navýšení rozteče řádků je spojena se snížením výsevku o 20 až 35 % a samozřejmě s využitím principů přesného setí.

Tématem se v Úrodě č. 6/2021 zabývá spolu s dalšími autory doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze. Konstatuje, že mezi hlavní důvody vedoucí k výsevu hrachů do řádků s roztečí 25 až 45 cm lze považovat následující důvody:

Snížení počtu jedinců v kombinaci s jejich pravidelnějším rozmístěním omezuje vnitrodruhovou konkurenci a zvyšuje zdrojový potenciál stanoviště z hlediska dostupnosti zdrojů (voda, živiny, sluneční záření a prostor).
Nižší počet jedinců na jednotku plochy je primárním faktorem omezujícím rizika vodního stresu.
Rozšíření prostoru pro růst rostlin omezením počtu jedinců na jednotku plochy zajišťuje možnost vyšší plasticity vývoje kořenového systému a nadzemní části rostliny, a tím i využití kompenzačního potenciálu dané odrůdy, včetně přirozené adaptability na stresové faktory.
Širší prostor mezi řádky umožňuje využití systémů meziřádkové kultivace půdy během vegetace, ale také použití pásových aplikací přípravků na ochranu rostlin (ekonomické a ekologické dopady).
Využití strojů pro přesné setí je spojeno s již uvedenou optimalizací rozmístění rostlin, ale také s možností cílených aplikací kapalných a pevných látek při setí (inokulanty, půdní baktérie, pomocné látky, hnojiva a stimulátory), včetně pásové aplikace herbicidu na řádek rostlin při setí.
Snížení výsevku přináší samozřejmě pokles ekonomických nákladů na osivo, ale zvyšuje kvalitativní požadavky na parametry osiva (především klíčivost).
Zajímavou, ne však zcela jednoznačně objasněnou otázkou je vliv širších řádků na mikroklima porostů, zejména z hlediska omezení výskytu chorob a škůdců.
Předpokladem technologie je rovněž práce s habitem rostlin dané odrůdy při výsevu do širších řádků, který se projevuje nižší délkou lodyh, četnější tvorbou plodných větví a většinou i vyšším nasazením lusků.
Opomenout nelze ani omezení dlouživého růstu rostlin, čímž může rostlina „ušetřené“ asimiláty investovat i do produkce generativních orgánů.*

Ve srážkovém stínu, na 800 ha především orné půdy, hospodaří v Třebusicích nedaleko Prahy Vojtěch Švarc, jednatel podniku FARMA CHMEL, s. r. o. Hospodářství převzal před osmi lety od matky a zaměřil se na precizní zemědělství a další moderní technologie, které mu šetří čas, peníze a zvyšují výnosy. V současné době plánuje přechod na strip-till, od kterého čeká kromě jiného i úsporu půdní vlhkosti a celkové zlepšení půdní kondice.

„Přísušky jsou v naší oblasti časté. Poslední tři roky napršelo 300–350 mm za rok. S bídou polovička, ale bude vegetačně využitelná,“ popisuje Vojtěch Švarc. Jako příklad uvádí červen, který významně rozhoduje o kvalitě. V tomto měsíci sice letos napršelo zhruba 20 mm, ale jen jedna srážka dosáhla 6 mm. Ostatní se pohybovaly pod 5 mm, což je prakticky nevyužitelné. „Loni spadlo také 20 mm, ale v jedné bouřce. Objemová hmotnost pšenice díky tomu začínala osmičkou, zatímco letos byla velká sláva, když se to někde podařilo. Také jsme měli 690 g/l,“ uvedl. Před přísuškovými roky mívali srážky ve výši 450 mm a více, ale hlavně lépe rozložené. „Sníh tu nikdy moc nebýval, ale podzimy byly mokřejší a pršelo v květnu a červnu, což poslední dobou není. Letošní květen spadlo 80 mm, ale od 15. března do 30. dubna nenapršelo naprosto nic. Po květnu bylo opět sucho, takže letos jsme měli nejhorší výsledek v historii,“ popisuje aktuální stav Vojtěch Švarc.
Jak na to reaguje? Testuje nové metody, konkrétně strip-till, více operací při redukovaném zpracování půdy spojuje do jedné, aby se půda zbytečně nepřevracela, a tím nevysušovala. Snaží se zařadit odolnější plodiny, především rozšířil portfolio ozimů. Z jařin pěstuje jen cukrovku a ječmen, který následuje po ní, protože nic jiného by po sklizni nestihli, trochu jarního hrachu a ostatních technických plodin. Přes 70 % ploch zaujímají ozimy, které mají šanci na rozumné výnosy. „Mám tu lokality, kde jařiny nedělám vůbec. Jedná se především o jižní svahy a písčité půdy,“ popisuje.
Portfolio plodin je obvyklé. Cukrovka roste na 80 ha, řepka na 150 ha, 400–500 ha zaujímají obilniny. Zbytek je věnován luskovinám, ředkvi, hořčici a podobně. Na farmě mají také osivářské plochy, především jde o hrách včetně ozimého, pelušku a některé olejniny a obilniny. Jak Vojtěch Švarc uvedl, ozimý hrách u nich přezimuje dobře, letos dal výnos 4,2 t/ha, zatímco jarní jen 3 t/ha. Z pohledu hmoty sice jařina vypadala dobře, ale nakonec se na ní podepsal přísušek.*

Podrobnosti najdete v reportáži v Úrodě č. 11.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down